Zcela vědomě se tímto textem pouštím na tenký led. Je mi totiž blízké psát o tom, čím si zaměstnávám hlavu – a já se snažím si ji nezaměstnávat těmi věčně se měnícími zprávami, které se střídají na titulních stranách. Spíš jsem dnes přemýšlela o tom, že čím přísnější informační dietu si dávám, tím lépe se mi žije.
Může to být překvapivé, ale když se nedíváte na televizi a nečtete noviny, ty nejdůležitější zprávy vás stejně dostihnou. Pokud vás někdy napadlo, jaké to asi je, nemít televizi, můžu vám to říct. Je to prostě božské. Nemáme televizi už asi sedm let. Ne že bychom na ní neměli prostor nebo peníze. Zkrátka nám jednoho dne začala vadit.
Tento text nepíšu proto, že bych očekávala ovace za naše intelektuální vyžití s knihou místo telenovely. To ne. Dobrým seriálem nepohrdneme a když máme chuť, na počítači si pustíme DVD. Jsem zvyklá na reakce lidí, kteří, když u nás televizi nenajdou, jsou trochu opatrní, aby od nás to podivínství snad nechytili.
S televizí je to stejné jako s každým jiným návykem. Můžete se na chvíli zastavit, zamyslet se a vytvořit si jiný návyk. Já cítím, že od té doby, co automaticky nepouštíme televizi, když přijdeme domů, žijeme více ve skutečném světě a méně ve fantazii někoho jiného. Více se věnujeme jeden druhému, více čteme a více se hýbeme. Nenapadá mě jediné negativum, které by nám to rozhodnutí přineslo.
Podobným návykem je kontrolování emailové pošty. Víte, že ti nejúspěšnější lidé si zařídili život tak, aby za ně emailovou korespondenci vyřizoval někdo jiný? Nebo si nastavili režim kontrolování a vyřizování toho nejdůlžitějšího dejme tomu dvakrát týdně. To je ve chvíli, kdy poštu kontrolujeme ráno s ještě zalepenýma očima, celkem nepředstavitelné. Mozek je v tomto potvůrka. Každý rád dostává dopisy a dárečky. Každý email je takové malé překvapení a vždycky ve skrytu duše doufáme, že tentokrát bude ve schránce něco zajímavého, někdo nás pochválí, vyzná nám lásku a nebo aspoň nabídne něco úžasného zcela zdarma. A jestli vás ráno čeká v práci stovka emailů a musíte roztřídit důležité od podružných a ty, co hoří, rovnou vyřídit, máte zaručeno, že na skutečně důležité věci už vám nebude stačit mentální energie. Ono to soustředěné přemýšlení je překvapivě energeticky náročné a náš superpočítač v hlavě velice rychle zemdlí. Musí se to s ním umět.
Ti, co dokáží mezi akci a reakci vložit vědomou pauzu a zamyšlení se, zpravidla sklízí od života nejsladší plody.
Pokud sledujete jen ty informace, které jsou důležité pro váš byznis, investice nebo hobby, to zásadní vás stejně nemine. Naopak. Zůstane vám ostré myšlení a zaměření. Nebudou vás rozptylovat mraky pikantérií, které jen na chvíli zaberou místo na hard-disku mozku.
Když si budete chtít dát dárek, nadělte si víkend bez televize a počítače. Budu ráda, když mi pak napíšete, co jste všechno zažili.
Tímto krátkým vstupem nechci mentorovat. Nemám návod na dokonalý život. Každý ho totiž spatřuje v něčem jiném. Šlo mi spíš o takový malý „referát“ z druhého břehu – ze země informační střídmosti.
