To si tak jdu centrem Hongkongu, když tu přede mnou najednou vyskočí Gutzlaff! Přesněji cedule Gutzlaff Street. Ulice jsou tu obvykle pojmenovány po význačných Britech, jako Kennedy, Lyndhurst či Graham. Gutzlaff zní....exoticky.
Gutzlaff Street, v čínštině ????, vzbudila mou zvědavost a tušení, že jsem zakopla o další tajemství hongkongské historie. Po chvilce googlování jsem zjistila, že kratičká Gutzlaff Street je jednou z nejstarších uliček v centrální části ostrova Hongkongu. A že Karl Friedrich August Gutzlaff, po kterém byla v 19. století pojmenována, byl první pruský luteránský misionář v Číně, Thajsku a Koreji, který též pracoval pro britskou koloniální správu.
Karl Gutzlaff se narodil v dnešním Polsku v roce 1803 a zemřel v Hongkongu v roce 1851 ve věku 48 let. Je pohřben na Hongkongském hřbitově. Traduje se, že mluvil plynně několika čínskými dialekty, oblékal se jako Číňan a měl i čínské jméno, které si sám vybral: ???. Mluvil prý též thajsky, kambožsky a laosky, a pracoval na slovnících těchto jazyků. Čínsky se naučil na Jávě, kam byl poslán ve svých 23 letech Nizozemskou misionářskou společností. Zůstal tam jen dva roky a podle některých pramenů to byla jeho jediná štace, kdy byl oficiálně členem náboženské organizace.
Po Jávě se Gutzlaff stal misionářem na volné noze a živil se různými, často zvláštními, způsoby. Za svého (z našeho pohledu) velmi krátkého života měl tři manželky (ne najednou, ale postupně, dvě manželky za jeho života zemřely), všechny Angličanky. Působil též v Singapuru a v Bangkoku, kde překládal bibli do thajštiny. Později v Macau a Hongkongu překládal bibli do čínštiny. Zaměřil se na Starý zákon, který překládal z hebrejštiny. Překlad bible do čínštiny bylo kolektivní dílo, které bylo považováno za velmi věrné originálu. Do historie se tento překlad zapsal tím, že ho přijal za svůj vůdce tchaj-pchingského povstání a že se stal základem některých doktrín tchaj-pchingského povstaleckého hnutí.
Kromě překladů bible Gutzlaff také tlumočil kapitánům lodí společnosti Jardin, které do Číny dovážely opium. A tlumočil též jednání mezi Brity a Číňany během První opiové války (1839-1842) , včetně uzavření poválečné mírové dohody. V Číně Gutzlaff působil hlavně v provincii Če-ťiang (Zhejiang), ve městě Ning-po (Ningbo). I v provincii Če-ťiang byl po něm pojmenován ostrov, Gutzlaff Island.
V roce 1844 Gutzlaff založil školu pro čínské misionáře, kteří měli konvertovat lidi v čínském vnitrozemí, kam cizinci neměli přístup. Za čtyři roky tam vystudovalo na 50 čínských misionářů. Jejich působení ale nepřineslo kýžený výsledek. Čínští misionáři sice Gutzlaffovi radostně hlásili stoupající počty nových křesťanů v Číně, ale někteří z nich si tato čísla vymýšleli, do určených míst necestovali a raději se oddávali opiu. I sám Gutzlaff se podle výpovědí dobových svědků přestal věnovat misionářské činnosti a užíval si platu a výhod života vysokého koloniálního úředníka.
Vliv Gutzlaffa a jeho zápisků se neomezoval pouze na Hongkong, Čínu a jihovýchodní Asii. Inspiroval například Davida Linvingstona k tomu, aby se též stal misionářem. A protože cestování do Číny v době První opiové války bylo pro cizince příliš nebezpečné, vyslala Londýnská misionářská společnost Livingstona do Afriky. Gutzlaffovy přednášky a psané dílo zaujalo též Karla Marxe. Čerpal z nich informace pro své články o Číně a články kritické k náboženství, které psal pro London Times. Přímou spojitost mezi Gutzlaffovými přednáškami a Marxova známého výroku: “náboženství...je opium lidstva” se nepodařilo prokázat. Jisté je jen to, že průkopník komunikace mezi Čínou a západními mocnostmi, geniální lingvista Karl Gutzlaff, do Číny dovážel obojí, bible i opium.
Ale zpět k naší uličce. Před druhou světovou válkou jí prý místní lidé též říkali “Ulice Rusovlasých Dam” nebo “Ulice Opraven Bot”. Své dílny a obchody tam měli obuvníci a ševci, a evropské dámy (“rusovlasé" dle pohledu místních lidí) se tam prý vyskytovaly ve větší koncentraci, protože si tam chodily nechat šít boty evropského střihu. Dnes jsou v uličce malé obchody s denními potřebami a též několik posledních přežívajících lidových jídelen tradičního typu, znamých jako “dai pai dong”. O těch si povíme někdy příště.
