Autobus přátel…

Šiš. To je tak těžkej provoz… Porád se vám nějak mění posádka a kdo má tyhle šachy pořád stíhat. A hlavně zdůvodňovat „přeskupovačku". Šoupnete někoho o sedák dál a už musíte "zdůvodňovat".

No , zrovna nedávno, to vám musím sdělit. Né, že by nebylo co psát, ale tohle je důležitý. Jako aby nebyla mejlka. Autobus přátel je životní virtuální posádka a holt se, né často, musí obměnit. To když se něco v osazenstvu pochroumá. A kdo to musí řešit? No přeci řidič, vážení. Jako já...

 Zabydlená autobusačka, dokonce premiantka, měla flek vedle řidiče, začala mít problém. Řidič, ten těžkou práci má, byl požádán o pomoc.

Kdo by nepomohl krásné, mladší (řidič je již - sátník) a empatické babě. Jenom vůl, že?

Pomáhám. Odměna? Pronikám do 54 leté komnaty a zírám. Tedy pokud jsem ještě schopen. Rozvedená žena v nejlepším věku (do důchodu daleko), těžce poškozená (blbý napsat zhrzená), prvním manželstvím. Za našich „služebních“ hovorů se dozvídám pár drobností výše uvedeného. Matka syna, z manželství počatého. Složitý rozvod, poznamenaný různými podrazy. V této části trochu fabuluji, neměl jsem možnost důvěrnějšího pohovoru. Respektive, nebyl mi poskytnut, neboť přátelství nemělo pokračovat. Plachá, nedůvěřivá, zklamaná … neumím definovat její chování.

Proč? Sám jsem, nezvykle svým zásadám, popustil uzdu důvěrností. Je to asi přirozené a reciprocita se nabízí. Nelituji.

Přesto jsem, ve své euforii asi ztratil hlavu a nevšiml si, že jsem také „jenom“ klient.

Klient známé pojišťovny, kde má členka autobusu pracuje. Poradkyně, pojišťovačka.

 Dokonce má osobní. Příjemné zjištění při služebních konzultacích.

Zvláště, když po několika náhodných návštěvách zjišťuji, že je moje čtenářka blogu, má skvělý rozhled, pozoruhodné názory na osobní vztahy, nádherný přístup k zákazníkům atd. Prostě bezva ženská. A nic na tom nemění její  plnoštíhlá postava. Zde bych si dovolil napsat, že ji ta kila ohromně, na můj vkus, sluší. A pokud bych jako řidič měl radit – vytrvat!!

Nyní se dostávám k jádru pudla – „přeskupovačka“.

Hodinovej nýamant, ajťák, poradce. Těžkej porod, završený instalací notebooku v soukromí paní z pojišťovny. Soukromí, do kterého jsem se na několik hodin vlámal. Nezískal jsem tímto nic, vlastně ano - jistotu. Vzpomínám se smíšenými pocity.

Jako kdybych slyšel nevyslovené: " Ano pane, jste fajn, ráda Vás poslouchám a sdílím vaše starosti, ale nezapomeňte, že jste hlavně můj klient. Starší, ale velmi sympatický ".

Já nechci…!!

Poznání, respektive prozření je smutné.

Né, hluboce se nemýlím, jak je mi e-mailem taktně sděleno, jenom si už nenamlouvám.

Krásné přátelství, kamarádství, možná láska…??

Mosty už ve svém věku nepálím, ale vždy zůstává jizva po vztahu, který byl nenaplněn.

Děkuji za přečtení.                       Jiří