Klídek, pane rentiére…

Věta, která mi prolétne hlavou pokaždé, když registruji  „píli“ některých vietnamských spoluobčanů. Nechci se dotknout jakékoliv menšiny a jejich zesměšňování nebo dokonce urážky ze zásady odmítám. Také nehodlám generalizovat. Naopak, pokud jde o Vietnamce, vážím si jejich pracovitosti, a až na výjimky proti nim nic nemám, ba naopak, mám je docela rád. Jsem si vědom, že toto je kontroverzní téma a dost to „schytám“. „Je to tvůj názor, tak vo co jde“ sdělila kolegyně.

V čem je tedy problém?

Bez obalu: Štvou mne jejich obchodníci, když se derou do obchodu, ve kterém pravidelně nakupuji a skupují tam kdeco, samozřejmě zboží v akci, tedy zlevněné. Nejednou to, co jsem zrovna chtěl z toho koupit, jenže nezbylo. Uznávám, většinou se i na mne dostane.

To když nezaspím a s patřičným „fórem“ (aspoň hodinou) klepu před marketem vozejkem.  Většinou kecám s lidmi naladěnými na stejnou „strunu“, někdy remcám. To když se přiřítí vietnamští „pilníci“. Jen co jsme vpuštění do nitra obchoďáku, pověsím se jim na „achilovky“.  Pochopitelně, neomylně míří k „mému“ zboží a v enormním množství všechno spěšně nakládají na svůj vozík, někdy vozíky. Mají co dělat, aby stihli penzum otoček. S vrchovatě naloženým vozíkem k parkovišti, ke svým otřískaným dodávkám a zase honem zpět.

Někdy to stíhám. Tedy pokud se dostavím včas. Tak mne napadá, jak jsme učenlivý národ. Umíme to stejně jako oni! Jednou jsem se přímo  „klepal“ kvůli oblíbenému vínu, abych to stihl před „kobylkami“, ale vyšlo to. Nakoupil jsem poklidně, když jsem zaslechl zvýšené hlasy.  U mrazicího boxu – srocení lidu, bouřlivá hádka! Velká skupina se tam hádala a urážela druhou kvůli zlevněnému masu. Ten, který přišel první, udělal totiž do akční kvóty pěkný zásek, dokonce předstihl i výše popsanou komunitu. Ostatní už jen se stisknutými zuby nebo s nadávkami paběrkovali. Svůj díl schytala i pracovnice doplňující zboží.

Přiznávám mírnou fabulaci, ale ten problém, který mi zvedá adrenalin, je vážnější, než se zdá.  Stejně tak ochutnávky v jistém supermarketu. Ale ty jsem kritizoval v jiném článku.

Nelíbí se mi totiž ti vietnamští „obchodníci“, kteří dle mého značně provozují svoji živnost neférově. Vadí mi jejich „očůrávání“ daňového systému a v podstatě i nás „domorodců“. Dělá se mi fakt rudo před očima, když vidím, jak třeba vietnamská dívka přehazuje bedny s banány, vybírá nejlepší trsy, pomačká v ruce a hodnotí každé „levné“ jablko a sáčkuje kilogramy „akčního“ zboží, včetně nápojů. Samozřejmostí je i vybírání zboží dle nejzazšího data spotřeby. Nekritizuji, sám občas kontroluji.

O něco později šlapete kolem jejich „živností“, a ejhle! Zlevněné zboží ze supermarketu je tu nabízeno jako plnohodnotné a za původní, mnohdy i za dražší cenu!

A co naše markety? Dělají mrtvého brouka. Ekonomové tvrdí, že samostatně fungují slevy např. v Kauflandu. To pak jde o čtvrteční česko – vietnamské davové nákupní rituály.  V Kauflandu došlo dokonce k jakémusi vstřícnému vyšperkování ve prospěch vietnamských „obchodníků"! Mají speciální kasu i pokladní. A chudera paní pokladní, která má za sebou speciální školení, musí se čtečkou odbíhat od kasy, kmitat, počítat a přehrabovat krabice.

Tolik?!  - Ale, jak jinak, máme pro vlastní spotřebu, víte?

 „To je přirozený koloběh života“, cituji známého komika…

 Jsem stará škola a asi naivní. Zažil jsem dobu, kdy obchodník mohl nakupovat ve velkoobchodech pouze na fakturu (dodací list) nebo Cash a za cenu, navýšenou o přirážku obchodníka (marži), pak  v prodejně prodávat. Bylo to celkem snadno kontrolovatelné, i když jistě ne vždy stoprocentně. Pokus o registrační pokladny - selhal. Dal se obejít markováním na dvou kasách – pravé a „nedaňové“ (vím z doslechu). Domníváte se, že paragon z marketu je daňový doklad? Sotva, ale jsem laik, takže se optám na FÚ. Při troše šikovnosti, a tu nelze vietnamským obchodníkům upřít, stačí hlídat prodej zboží na výše zmíněném paragonu (pro případnou kontrolu) a jen co zmizí z prodejny, zmizí i paragon…

 Jak prosté, daňový úřade!  Kdo vydělal, je nabíledni.  A nám zase všechna média budou „krmit uši“ o díře ve státním rozpočtu a o nutnosti zvýšit DPH!?

Můj přístup kupujícího je prostý. Možná se budeme různit a mnozí z vás mne možná i odsoudí. Argumentem, že přece máme hluboko do kapsy, a tak si přece raději zaskočíme k „Číňanům“. Další český novotvar.

Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci – to rčení jistě znáte. Já ho dodržuji a po několika zkušenostech, ve vietnamské komunitě nenakupuji. Ze zásady…

Nedávno proběhl na idnes průzkum o nakupování v jejich obchodech. Patřím mezi 60 % kteří odpověděli, že nikdy, pouze necelých 7 % ano, 33% občas. Proto věřím, že tato moje úvaha bude přijata se shovívavým porozuměním.

Na vládní úrovni je tento daňový problém zřejmě neřešitelný, a tak mne napadá scifi myšlenka – co tak jejich obchody bojkotovat?!  Ne, to je ošklivé slovo. Nenavštěvovat, prostě tam nelézt. To musím dát jako tip odborářskému programu úspor, když se jim tak často prezentují. Rád bych si pak z megafonu vyslechl plamennou výzvu bosse: „Chcete lepší… ?“ No, prostě obvyklé kecy. Takže, „nelezte do obchodů, kde se prodává překoupené, pašované zboží, šunt a padělky. Podporujte naše poctivé prodejce!!“. To bych snad odborářům mimořádně i zatleskal.

Tak jsem si, jako správný občan, zanadával, zaskákal, a jak říká jedna moje kamarádka : „Vzhůru ke strojům!“. Maminka mne občas, když jsem něco „zvojtil“, častovala rýmovačkou: „Díra, nedíra, furt se natírá“.

Tak jsem natřel…!

 Zdravím a přeji hezký den.                         Váš Jiří