Za Vlastou Burianem (trochu jinak)

Nedávno zde pan Ziegler hezky psal o Vlastovi Burianovi, resp. o jeho hořkém konci, poznamenaném lidskou malostí a závistí. Já bych chtěl „krále komiků“ a svého nejoblíbenějšího herce připomenout spíše zvesela.

Rád a často chodím kolem vily Vlasty Buriana. Je v dejvické ulici Kadeřávkovská, nedaleko Arcibiskupského semináře a Stavební fakulty ČVUT. Vkusná deska s reliéfním portrétem někdejšího slavného obyvatele domu sděluje kolemjdoucím, že „zde žil král komiků“.
Nedaleko je prostá lavička ze tří kmenů, kde je možno posedět a zavzpomínat.

V zahradě vily byl bazén a tenisový kurt. Ten je tam dodnes a dokládá Vlastovo nadšení pro pohyb a sport, které se prý vyrovnalo jeho nadšení pro divadlo. Oddával se tenisu, cyklistice, boxu a jiným sportovním aktivitám
***
Vlasta Burian měl slabost také pro sportovní vozy. Jeho láskou byla „Zetka“, auto, které se vyrábělo pouhých dvanáct let, než muselo ustoupit výrobě zbraní.

***
Jeho opravdovou sportovní vášní byl ale fotbal.
S touto báječnou hrou začínal vlastně na Žižkově, kde hrál dokonce i za slavnou Viktorii Žižkov. On je to sice trochu složitější příběh (včetně „černého“ přestupu ze Sparty), ale každopádně v klubu jednu sezonu působil. Samozřejmě na postu brankáře.
Však na něho viktoriáni nezapomněli. Na stadionu je pamětní deska s připomínkou:
„Brankářů se ve Viktorce vystřídaly zástupy. Nikdy však s nimi nebyla taková legrace, jako s Vlastou Burianem. Král komiků působil ve Viktorii Žižkov v roce 1917“.

***
Jeho jméno je ovšem spojeno hlavně se Spartou, kde hrál v letech 1914 až 1922.
Odehrál zde 78 zápasů, z toho jeden mistrovský. Je zřejmé, že kdyby nemusel dělit svůj čas mezi fotbal a divadlo, mohl být jedním z našich nejlepších brankářů, možná druhým Pláničkou. Aspoň to tvrdili pamětníci. Vlasta Burian byl individualista, a proto prý nemohl nastupovat jinde, než právě v brance. Jeho silnou stránkou byly – díky vysoké postavě – hlavně centry do vápna, které bravurně stahoval. Slabší byla naopak jeho schopnost čelit přízemním střelám k tyči.

Po bravurním zákroku elegantní odkop.
***
Je třeba zmínit, že ačkoli vždy zůstal v srdci Sparťanem, přestoupil na dva roky k největšímu rivalovi, totiž ke Slávii. Důvodem byly neshody kolem jeho vlastní jedenáctky a také politické. Vlasta Burian jednoznačně zastával názor o neslučitelnosti sportu a politiky.

Vlasta na fotbale (coby divák a zapálený fanoušek)
***
Právě ve Slávii založil svou vlastní jedenáctku, s kterou objížděl republiku (včetně Slovenska). Byla to vždy mimořádná událost. V mém rodném městě, Dvoře Králové n.L., jej přivítal populární architekt Karel Jarolímek, také vynikající sportovec, zejména lyžař (zúčastnil se i závodu, ve kterém ve sněhové vánici zahynuli pánové Hanč a Vrbata). Úspěchy Burianovy jedenáctky prý ovšem také vzbuzovaly onu typickou, lidskou závist.
***
Možná méně známé je, že Vlasta byl také rozhodčím. V roce 1942 úspěšně absolvoval kurz pro mezinárodní rozhodčí. Soudcoval hlavně mládežnická a přátelská utkání.

***
Snad bychom mohli zmínit, že si Vlasta zachytal i na jevišti svého divadla. Koncem třicátých let se tam totiž hrála divadelní hra z fotbalového prostředí „Navoněná primadona“. Měla prý více než 150 repríz.
***
Včera jsem opět poseděl na lavičce u Burianovy vily. Byl hezký letní den a z nedalekých kurtů se ozývaly údery tenisových míčků. Nebo? Pro jistotu jsem nahlédl přes plot do zahrady vily. Kurt byl však prázdný.
***
Použitá literatura: Ivan Vápenka, V brance Vlasta Burian (Machart, 2011)