Srdečně Tě zdravím, Miroslave. Tvůj blog, s krásnými ilustracemi, mě vrací do vzpominek a mládí. A nejen na hradeckou škváru u nemocnice a jak byl nesen brankář Jindra domů, do ulice proti Avionu, když Hradec vyhrál ligu na tom skromném stadionu....

Moc Tě zdravím, Tomáši a děkuji za komentář, který mě velmi potěšil. My jsme ve Dvoře Králové n.L. bydleli vedle stadionu (kolem rostly topoly, jak bylo tehdy běžné) a místní fotbalisty jezdil z Hradce trénovat pan Jiří Hledík, reprezentant, který byl - tuším - u toho, když Hradec vyhrál ligu. My jsme se na něj jako kluci chodili dívat, protože on byl hrajícím trenérem a i přes svůj věk (bylo to začátkem 70. let) byl ze všech nejlepší .

Podobné pocity mám, když vidím staré převlékací kabinky, krytou dřevěnou loděnici místního veslařského oddílu a donedávna ještě i výletní restauraci Pístovické riviéry. To vše pochází z doby dvacátých a třicátých let První republiky. Nostalgie časů, které se nikdy nevrátí.

Vždy si však uvědomím, že tu idylu za několik málo let vystřídala okupace, válka a pro mnohé z tehdejších rekreantů i holocaust.

Díky za návštěvu a komentář, Viléme. Jasně, já to cítím stejně a změny jsou samozřejmě nevyhnutelné. Hezký víkend Ti přeji.

++ ....

Moc děkuji, pane Jiří

Le vent nous portera... Krásne kresby a vyvážený hladivý text.

Moc děkuji za návštěvu a krásný komentář .