Temný med
Uvnitř byla mramorová schodiště s červenými koberci a naleštěné parkety, jako na zámku.
Za mého dětství tam byla ordinace praktického lékaře. A to byl můj otec. Rád jsem ho tam chodil navštěvovat. Nejradši jsem měl místnost bez oken, hned vedle ordinace, kde stál rentgen. Do ordinace se dalo jít přes čekárnu a nebo právě přes rentgen. Tudy jsem chodil já.
***
Toník byl milý chlapec, vlastně již mladý muž. Byl štíhlý, bledý a měl žluté vlasy. I když byl už dospělý, rád se zastavil a pobavil s námi, malými školáky. Všichni jsme ho měli rádi.
Učil se holičem a občas zaskakoval v místní oficíně. A to jsem vždycky přesvědčoval maminku, že nutně potřebuji ostříhat.
„Ten Toník mi dělá starosti, včera jsem ho zase nechal převézt do nemocnice.“ Řekl jednou po nedělním obědě můj otec, když odložil noviny.
„Měl by držet přísnou dietu. Ale to víš, je to mladý kluk a chce se občas pobavit… Chudák“
Tak jsem se dozvěděl, že Toník má těžkou cukrovku a vůbec, že jeho zdraví není moc dobré.
Maminka se tvářila vážně. Měla Toníka také ráda. Byl to přece takový milý, slušný chlapec.
„Pojď, půjdeš se mnou do ordinace“, obrátil se ke mně jednoho dne otec.
„Pozval jsem si tam na kontrolu Toníka a ty odneseš med, který mi přinesl včelař. Jsou toho dvě sklenice“
Jů, k večeři bude chleba s medem! A ještě uvidím Toníka! Zaradoval jsem se a už jsem netrpělivě čekal na otce, který si oblékal kabát.
K Herrenhausu se šlo přes můstek, pod kterým tekla řeka, vlastně malá říčka.
A právě na tom můstku stál Toník. Opíral se o zábradlí, díval se do vody a čekal na nás.
„Toník!“ vykřikl jsem, vysmekl jsem se otci a chtěl jsem běžet k němu.
Otec mě však zarazil. „Běž napřed!“ řekl přísně tónem, který nepřipouštěl žádnou diskuzi.
Ještě jsem zahlédl, jak otec přistoupil k Toníkovi a opřel se o zábradlí vedle něj.
Roentgenův přístroj stál mlčky a netečně v temné místnosti před ordinací, jako vždy. Nahlédl jsem stísněně do prostoru, kam do něho vstupovali pacienti.
Tu jsem uslyšel z ordinace otcův hlas. Baví se s Toníkem, napadlo mě a rychle jsem vstoupil. Otec byl ale v ordinaci sám a někam telefonoval.
Podíval jsem se z okna. Toník stál stále na mostě a díval se do řeky.
„On Toník nepříjde?“ zeptal jsem se.
Otec mě pohladil po vlasech a řekl:“Toník se už na nás dívá z druhého břehu, víš?“
Tomu jsem nerozuměl. Stál přece na mostě a ne na břehu.
Když jsem pak odcházel kolem rentgenu, nesl jsem dvě veliké sklenice medu. Náhle jsem pocítil strach z toho temného přístroje a přidal jsem do kroku.
“Toník se už na nás dívá z druhého břehu“.
Zazněla mi náhle jasně a srozumitelně v uších otcova slova a pochopil jsem, proč mě k němu na mostě nepustil.
Herrenhausem se rozlehl tupý, sytý úder a já jsem měl pocit, že se celá vila zachvěla.
Temná hmota se pomalu a jaksi majestátně rozlévala po zrcadlově lesklých parketách a hrnula před sebou skleněné střepy.
Otec vyšel ze dveří ordinace a pomalým krokem došel až ke mně, kde se zastavil.
***
Chtěl bych padat jako krůpěj temného medu.
A než bych dopadl na ty zbytečně naleštěné parkety, přešla by celá věčnost…
Miroslav Pavlíček
Vojtěch Jasný a František Polívka
Od Vojtěcha Jasného jsem viděl dva filmy: „Až přijde kocour“, který jsem coby školáček pronudil v krásném, dnes již neexistujícím, kinosále v obci Mostek a „Všichni dobří rodáci“, který na mě naopak – ovšem už později -
Miroslav Pavlíček
Dopis americkému velvyslanectví
Co takhle napsat dopis americkému velvyslanectví? Proč ne - jen tam napiš. A tak jsem tam napsal...
Miroslav Pavlíček
Panis angelicus
Možná ty vojáky považujete – jako já – za hrdiny, bránící náš způsob života, naši kulturu. Je však možné, že se přikloníte k mínění, že jde o agresory, rozsévající smrt a utrpení na nevinné lidi tam, kde nemají co dělat.
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Soud rozhodne v kauze Stehlíkové. Hrad ji žaluje za výroky o Zemanově zdraví
Soud rozhodne o žalobě bývalého prezidenta Miloše Zemana na lékařku Džamilu Stehlíkovou kvůli jejím...
Devět mrtvých kvůli ohni. Před soudem stojí ředitel domova pro mentálně postižené
Okresní soud v Chomutově začal projednávat případ tragického požáru v domově pro mentálně postižené...
Premiér Fiala se vyjádří k setkání s evropskými lídry o bezpečnosti
Předseda vlády Petr Fiala se vyjádří k večernímu setkání s premiéry Dánska a Lotyšska, premiérkou...
Měla vláda právo zmrazit soudcům platy? Stížnosti projednal Ústavní soud
Ústavní soud v úterý dopoledne postupně vyhlásí tři nálezy, které se budou věnovat zásahům do...
Pronájem bytu 1+kk 28 m2
Malé náměstí, Hradec Králové
10 400 Kč/měsíc