Smrt na plese

"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"

Plesová sezona...
Abych řekl pravdu, já na plesy moc nejsem. A taneční jsem kdysi víceméně protrpěl.
***
Ovšem Alexandr Borodin patří od mládí k mým pěti nejoblíbenějším skladatelům (abecedně: Bach, Borodin, Dvořák, Janáček, Martinů).
***
Jednoho odpoledne ležím ve svém pokoji na strahovských kolejích, protože v postýlce je nejlíp. Otočím knoflíkem rádia a zrovna hrají Borodina! Symfonickou skicu „Ve stepích střední Asie“.
Ženu se do čtvrtého patra – schody beru po dvou – a vrazím do pokoje spolužáka, kterému jsem zrovna včera o Borodinovi básnil.
„Pusť si rádio!“
„Co se děje vole? Snad Amerika napadla Rusko? Nebo naopak? Nebo přistáli Číňani na Měsíci?“
***
Borodinovu hudbu jsem znal od dětství, protože tatínek hrával na violoncello part z jeho smyčcového kvartetu č. 2.  Byl mu také hodné blízký - vždyť oba byli přece violoncellisté a lékaři.
***
Alexandr Porfirjevič Borodin se narodil roku 1833 v Petrohradu, jako nemanželský syn gruzínského knížete Gedianova (Gedevanišvili), z jeho vztahu s dcerou prostého vojáka. Následně byl zapsán jako syn Porfirije Borodina, nevolníka knížete. Budoucí vědec a hudební skladatel tak byl nevolníkem svého vlastního otce! Tak to se asi mohlo stát jedině na Rusi.

***
Podle pamětníků byl pan Borodin skvělý člověk, ochotný každému pomoci. Byl nejen lékařem, ale také vědcem - chemikem, autorem více než čtyřiceti vědeckých prací z oboru. Spolupracoval také s Mendělejevem a dalšími význačnými učenci. Hovořil německy a francouzsky, tak pobýval též na stážích v Heidelbergu a Paříži. Skladatelem byl jen ve volných chvílích. Jeho milovaný učitel, profesor Zinin (nazývaný „otec ruské chemie“), mu často vytýkal: „Doktore Borodine, bylo by lepší, kdybyste méně myslel na psaní muziky a nemařil s tím tolik času. Já vás považuji za svého nástupce.“
Borodin totiž působil jako chirurg a profesor chemie na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě.
***
Jeho hudební dílo není proto příliš obsáhlé: tři symfonie (třetí nedokončená), dva smyčcové kvartety, opera Kníže Igor, písně a komorní skladby. Ale jaká je to hudba! Právem je považován za zakladatelskou osobnost ruské hudby.
***
Dopoledne, dne 27. února 1887 si Borodin u klavíru přehrával a promýšlel motivy pro svou třetí symfonii a večer zavítal na ples Vojenské lékařské akademie, který – spolu s ostatními profesory – pomáhal organizovat. Jelikož se jednalo o masopustní maškarní ples, dostavil se v červené rubašce a modrých „tureckých“ kalhotách.
Ještě si stačil zatančit waltz a vytknout některým kolegům, že přišli ve společenských oblecích, když tu se svezl k jejich nohám.

„Můj Bože! Jak hrozné to bylo. Ležel na parketu a my jsme stáli kolem ve svých šaškovských úborech. Všichni lékaři a profesoři akademie k němu přispěchali. Téměř hodinu se snažili přivést ho k životu. Ale vše bylo marné,“ vzpomíná jeden z přímých účastníků události. Příčinou smrti byla prasklá aorta.
***
Já nevím, jestli může být smrt krásná. Ale zastihne-li člověka například na plese – vždyť život, to je vlastně ples – tak může. Aspoň pro něho...
***
Tak si poslechněte asi nejslavnější Borodinovu melodii. Je zde sice trochu "znásilněná", ale stále krásná. Píseň "Stranger in paradise" mého oblíbeného Tony Bennetta je totiž založena na zpěvu poloveckých dívek z opery Kníže Igor.