"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Plesová sezona...
Abych řekl pravdu, já na plesy moc nejsem. A taneční jsem kdysi víceméně protrpěl.
***
Ovšem Alexandr Borodin patří od mládí k mým pěti nejoblíbenějším skladatelům (abecedně: Bach, Borodin, Dvořák, Janáček, Martinů).
***
Jednoho odpoledne ležím ve svém pokoji na strahovských kolejích, protože v postýlce je nejlíp. Otočím knoflíkem rádia a zrovna hrají Borodina! Symfonickou skicu „Ve stepích střední Asie“.
Ženu se do čtvrtého patra – schody beru po dvou – a vrazím do pokoje spolužáka, kterému jsem zrovna včera o Borodinovi básnil.
„Pusť si rádio!“
„Co se děje vole? Snad Amerika napadla Rusko? Nebo naopak? Nebo přistáli Číňani na Měsíci?“
***
Borodinovu hudbu jsem znal od dětství, protože tatínek hrával na violoncello part z jeho smyčcového kvartetu č. 2. Byl mu také hodné blízký - vždyť oba byli přece violoncellisté a lékaři.
***
Alexandr Porfirjevič Borodin se narodil roku 1833 v Petrohradu, jako nemanželský syn gruzínského knížete Gedianova (Gedevanišvili), z jeho vztahu s dcerou prostého vojáka. Následně byl zapsán jako syn Porfirije Borodina, nevolníka knížete. Budoucí vědec a hudební skladatel tak byl nevolníkem svého vlastního otce! Tak to se asi mohlo stát jedině na Rusi.
***
Podle pamětníků byl pan Borodin skvělý člověk, ochotný každému pomoci. Byl nejen lékařem, ale také vědcem - chemikem, autorem více než čtyřiceti vědeckých prací z oboru. Spolupracoval také s Mendělejevem a dalšími význačnými učenci. Hovořil německy a francouzsky, tak pobýval též na stážích v Heidelbergu a Paříži. Skladatelem byl jen ve volných chvílích. Jeho milovaný učitel, profesor Zinin (nazývaný „otec ruské chemie“), mu často vytýkal: „Doktore Borodine, bylo by lepší, kdybyste méně myslel na psaní muziky a nemařil s tím tolik času. Já vás považuji za svého nástupce.“
Borodin totiž působil jako chirurg a profesor chemie na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě.
***
Jeho hudební dílo není proto příliš obsáhlé: tři symfonie (třetí nedokončená), dva smyčcové kvartety, opera Kníže Igor, písně a komorní skladby. Ale jaká je to hudba! Právem je považován za zakladatelskou osobnost ruské hudby.
***
Dopoledne, dne 27. února 1887 si Borodin u klavíru přehrával a promýšlel motivy pro svou třetí symfonii a večer zavítal na ples Vojenské lékařské akademie, který – spolu s ostatními profesory – pomáhal organizovat. Jelikož se jednalo o masopustní maškarní ples, dostavil se v červené rubašce a modrých „tureckých“ kalhotách.
Ještě si stačil zatančit waltz a vytknout některým kolegům, že přišli ve společenských oblecích, když tu se svezl k jejich nohám.
„Můj Bože! Jak hrozné to bylo. Ležel na parketu a my jsme stáli kolem ve svých šaškovských úborech. Všichni lékaři a profesoři akademie k němu přispěchali. Téměř hodinu se snažili přivést ho k životu. Ale vše bylo marné,“ vzpomíná jeden z přímých účastníků události. Příčinou smrti byla prasklá aorta.
***
Já nevím, jestli může být smrt krásná. Ale zastihne-li člověka například na plese – vždyť život, to je vlastně ples – tak může. Aspoň pro něho...
***
Tak si poslechněte asi nejslavnější Borodinovu melodii. Je zde sice trochu "znásilněná", ale stále krásná. Píseň "Stranger in paradise" mého oblíbeného Tony Bennetta je totiž založena na zpěvu poloveckých dívek z opery Kníže Igor.
