Let it be

Vážně se chcete do konce svých životů cítit jako oběti? Komunismu, kapitalismu, nespravedlnosti, nepochopení, nepovedených vztahů, nepovedených dětí a kdoví čeho ještě? Fakt vás to (*) baví?  

Ne? Tak to (*) pusťte a hlavně odpusťte. Všem a zejména sobě.
A neživte se nenávistí k nikomu. Ta (*) se nakonec vždycky obrátí a sežere vás.

Když to říkal, prokládal to jedním neslušným slovem. Asi aby tomu dodal důraz nebo to byla jeho přirozenost, kdo ví. V psaném textu to moc dobře nevypadá, tak jsem to slovo nahradil hvězdičkou.
Je to to slovo, které zní ve všech slovanských jazycích úplně stejně.
A kterým svobodník Špaček uměl vyjádřit všechny své pocity. Ale to se nedá popsat, to byste museli slyšet.

A kdo že to řekl? A to máte jedno. Na tom přeci nezáleží. Ale je to pravda, k tomu jsem už došel.

Já si v této souvislosti vždycky vybavím jednu skvělou píseň, která moudře vyzývá k témuž. Však ji znáte, Let it be od Beatles.

Je to první „západní“ písnička, kterou jsem kdy slyšel. Hráli ji na Hlasu Ameriky na přání nějaké dívky z Liberce. Ještě si vzpomínám, že ten redaktor říkal Libereč, místo Liberec.

Nahrál jsem si ji na magnetofon Sonet duo. Zdálo se, že tam jezdí vlak nebo přelétá letadlo, ale poslouchat se to dalo. Byli jsme tenkrát skromní.

S tou písní to bylo takto:

Během léta 1968, byla atmosféra při zkouškách na album „The Beatles“ obzvláště nepřátelská. Kluci z Liverpoolu byli tehdy totiž už hodně rozhádaní. Paul McCartney se převaloval v noci na lůžku a nemohl spát. Cítil se bídně a vůbec nepřipomínal toho bodrého sympaťáka, kterým se rád prezentoval na veřejnosti. Když konečně usnul, zdál se mu působivý sen, ve kterém se mu zjevila jeho zemřelá matka Mary a šeptala mu ta moudrá slova „Let it be“. Jako mnohokrát před tím, i tentokrát přetavil zážitek do písně. Vzhledem k hymničnosti písně si posluchači v roli moudré zvěstovatelky často představují Pannu Marii.

Alespoň tak nějak to popisuje ve své knize „Revolution in the head“ Ian MacDonald.

Beatles píseň nahráli koncem ledna 1969.

Takže je to přesně 49 let.

Aha...hmm. Tak to jsem to spíš mohl nechat na příští rok.

Ale co...let it be.