Nakupovat se prý bude jako o život až všechno zdraží

Oblíbená floskule říká, že čeho je moc, toho je příliš. A dění kolem devizových intervencí České národní banky k oslabení české měny to dokládá. Pokud to trochu zjednoduším, dalo by se říct, že centrální banka šlápla vedle. Cíleným oslabováním české koruny přidělala podle stále více rostoucího zástupu odpůrců umělé devizové intervence více škody než užitku. A jak to zřejmě bankéřům dochází, začali si podávat dveře v médiích. Jenže ani doslova masivní účast představitelů ČNB v médiích za poslední dny nezměnila nic na špatném obrazu a dopadech tohoto kroku na veřejnost. Výstupy v televizi, tisku a kdoví kde ještě, tak spíš připomínají rotaci "svatých" na pražském orloji než srozumitelnou a čitelnou diskuzi o nutnosti provést umělý zásah do vývoje ekonomiky.

Jistě, závažný krok, který postihne v nejbližší budoucnosti všechny lidi v tuzemsku bez ohledu na politickou, náboženskou a já nevím ještě jakou příslušnost, se musí řádně vysvětlit. Otázka ale je, zda to centrální bankéři neměli udělat před tím. Že by si mysleli, že cílenými vystoupeními už intervenovali? Možná, buď jak buď trhy by ani možná překvapeny nebyly. Otázka tedy zní: Proč taková mediální intenzita výstupů právě teď? Pokud bankéři udělali správně, není přece nutné chodit okolo horké kaše a bude rychle vidět, co a jak. Nebo ne? Stalo se a basta. Jenže, věc zřejmě zas tak dobře cílená nebyla. Dosavadním vrcholem, rozuměj nikoli v příznivém slova smyslu, je rozhovor guvernéra ČNB pro deník MfDnes. Prý si máme nakoupit všechno, co nás napadne. Byty, ledničky, auta, domy, elektroniku. Levněji už prý nebude.

Nevím, jestli svá slova guvernér ČNB myslí vážně, nebo byl kvůli euforii z oslabující měny v nějakém tranzu, každopádně to vypadá, že nabyl nějaké eurofické síly. Sakra, ovládá mě mírné rozčilení, nemohl Miroslav Singer vystoupit v prime time ve všech televizích a místo oslabování měny, které zaplatíme všichni, jen říct: "Tak podívejte se vážení, buď začnete nakupovat, nebo vám to tu všechno zdražíme!" Jenže ne, jsme v Česku, takže se to udělalo naopak. Nejdříve všechno pořádně zdražíme a pak řeknem: "Tak a koukejte nakupovat, jinak bude zle!". A ti, kdo by se odvážili zeptat na to, za co, budou umlčeni a označeni za kacíře. Každému musí být přece jasné, že pravý obchodní boom nastane teprve tehdy, až bude všechno o dost dražší než dneska.  

Intervence také odkryla hodně zajímavé otázky. Třeba: Kdo bude určovat, jestli má nastat zlevňování, dá se říct deflace nebo naopak zdražování, tedy inflace? Ti, co si mysleli, že to bude trh, nyní asi vracejí školné a přemýšlejí o tom, kde seženou jiné učebnice než ze kterých se učili. Nebo: Kdo řekne, jestli kurz koruny k euru má být skutečně 27 korun? A na základě čeho? Jen toho, že má pocit o škodlivosti deflace? Guvernér centrální banky snad více než jasně naznačil, že CML, rozuměj, Centrální mozek lidstva, který bude mít to právo, bude právě centrální banka. Hm, pořád žijeme v tržním mechanismu a máme otevřenou ekonomiku?
Stále víc to totiž vypadá, že si hlavy centrální banky usmysleli rozhodovat o nás bez nás. Trh prý škodí. Greed is bad, dalo by se parafrázovat okřídlené heslo s filmového trháku Wall Street. Všichni ale víme, jak to s chamtivým makléřem v prvním díle bijáku dopadlo.  

Pánům z vedení centrální banky bych místo rozjímání nad tím, zda výrazné oslabení koruny pomůže rozhýbat spotřebu, podpořené poněkud divným argumentem o tom, že zdražování po minimálně půl roce přiláká do obchodů o to víc lidí, doporučil číst si občas reakce pod zprávami. Rychle by totiž zjistili, že plat centrálního bankéře sice může i po těch šesti měsících zdražování obsát bez ztráty kytičky, ale že výplatní pásku ČNB rozhodně většina obyvatelstva České republiky nedostává. Inu co, daňový poplatník tu snese opravdu snad asi všechno. Zajímalo by mě, kdy těm hlavám pomazaným dojde, že by měli dělat a rozhodovat skutečně ve prospěch lidí. Ale zřejmě toho chci moc. Zaujalo vás toto téma? Přijďte si o něm popovídat na Facebook. Těším se na vás!