Extrémy nic nepřinesou. Jen zkázu

V Česku se blíží volby. Po čtvrtstoletí svobody se údajně v tuzemsku díky frustraci lidí projevuje stále více touha po vládě tvrdé ruky. Do popředí se tak derou obskurní sdružení, jedinci a neumětelové, kteří sice slibují zásadní změny, vypadají důvěryhodně, ale ve skutečnosti neudělají vůbec nic. Skeptici mluví o fatálním průšvihu, optimisté pořád věří na to, že se v lidech touha po demokracii a svobodě nakonec vzepne k lepším výsledkům, než prognózují průzkumy. Zvláště pak extrémistickým stranám, jakou je třeba KSČ, tedy KSČM.

Nemá asi cenu rozebírat důvody, proč jsou lidé naštvaní, proč chtějí trestat stávající zavedené politické strany a proč zase naslouchají podivným spolkům, slibujících zásadní změny. Tak třeba právě komunisti. Podle komentátorky deníku Hospodářské noviny se lidé, sdružení v extrémně levicové straně od roku 1948 výrazně nezměnili. Pořád chtějí socialismus, pořád odmítají individuální úspěch a jsou proti tomu ochotni udělat všechno. A i přes vábivé řeči nasadit všechno, co udělá podle nich rychleji komunistický svět. Jenže to neřeknou. Obskurní plány na vystoupení z různých evropských, světových a dalších organizací se sice může zdát lidem být úsměvné, ale faktem je, že izolace České republiky není rozhodně cesta dopředu. Jistě, obyčejní lidé, kteří jsou denodenně vystaveni tlaku starat se o svou obživu, nemají chuť ani náladu studovat zprávy o tom, že třeba českému exportu se daří. Nemají na to chuť a zřejmě ani čas. Bohužel, jak říká okřídlené přísloví, v detailech je ale ukrytý ďábel. A ďábla mají komunisté v malíčku. Zabaleného v hezkém obalu.

Co si myslet třeba o požadavku, který je vzhledem k oblíbenosti ve volebních průzkumech hodně reálný, že uzákonění práva na první zaměstnání pro absolventy škol je prostě nutnost? Budeme zase pak muset pracovat pro komunistický stát zase všichni? Co třeba nápad, že se má minimální mzda zvyšovat až na 14 tisíc korun? Bez ohledu na další ekonomické reálie? Je to dobře nebo špatně? Obyčejný člověk si řekne: "No jistě, přece nedělám míň než dělníci v Německu, pracuju stejně dobře a kvalitně, tak chci brát německou výplatu." Hm, může se pak někdo divit, že kvůli takovému požadavku se voliči nekoukají vlevo ani vpravo a slepě tleskají podobným návrhům?

Právo na práci jsme tu měli čtyřicet let. A ruku na srdce, i přes masivní potlačování nepříznivých zpráv o tom, že se většinou rudému bláznovství v ČSSR nedaří, to totalitní rudý režim s povinností pracovat daleko nedotáhl. Co na tom, že nejeden odborník říká, že touha po vzpomínkách na minulost je hnána tím, že totalita neumožňovala sledovat i nedobré zprávy. Prostě je zakazovala. A bude to dělat i teď, pokud se dostane k moci. Bohužel. Nápady o uzákonění privátních aktivit, nápadech, aktivitách nikam dlouhodobě nevedou. Mají naopak destruktivní účinek. A jak dodává komentátorka Hospodářských novin, stačí si vzít k porovnání země, které kdysi byli jedno území: NDR a NSR, Jiží a Severní Koreu, Hong-Kong a Čínu...Státní financování je sice lákavou berličkou, ale přiznejme si, v mnoha ohledech nám spíše bere aktivitu a nechává nás spát. A myslím, že nebudu sám, když řeknu, že zase spát dlouhou dobu, nemá cenu.