Ekonomické problémy Evropy ve stínu Řecké krize

V neděli (9.10.) v poledním čase na čt 1 proběhly další z pravidelných otázek Václava Moravce, tentokrát věnovaných ekonomice. Diskuze, která zde proběhla, by se také dala nazvat: ekonom Joseph Stiglitz versus Evropa.

Kromě nám více méně známých celebrit z oblasti ekonomiky a jejich ještě známějších názorů na současnou neutěšenou ekonomickou situaci zde vystoupil ještě někdo jiný. Renomovaný americký ekonom (Nobelova cena za ekonomii) Joseph Stiglitz. Právě jeho názory udělaly tento pořad opravdu zajímavý. Byly totiž často v přímém protikladu k tomu, co nám několik posledních let tvrdí naše politické špičky i naši ekonomové (alespoň ti, kterým je dáván prostor veřejně vystoupit). Debata se věnovala především řešení Evropských ekonomických problémů a samozřejmě Řecku. Podobné názory na řešení ekonomické krize jako má Joseph Stiglitz nejsou ve světě vůbec ojedinělé. U nás však to bylo snad vůbec poprvé, kdy by se někdo renomovaný mohl veřejně prezentovat s názory tak odlišnými od oficiálního kurzu. Proto bych chtěl ve svém příspěvku tyto názory připomenout.

Všichni se zlobí na Řecko za to, že poctivě neplní slibovaná úsporná opatření. Jako nejlepší důkaz pro toto tvrzení se považuje neschopnost Řecka svou novou úspornou politikou ušetřit předpokládané finanční částky, kterými by pak mohlo splácet své dluhy. Problém, který vidím já (tak jako Stiglitz), je v tom, že úsporná opatření prováděná příliš plošně přinášejí daleko větší recesi Řecka, než se předpokládalo. Nikdo v Evropě to však nechce vidět. To je celkem pochopitelné, protože by se mohlo ukázat, že ti co sedí u Evropského kormidla, nezvolili správný směr a to by jim mohlo politicky uškodit. Řecká recese se tedy navyšuje a důsledkem je propad Řeckých daňových příjmů, se kterým (tak jako s recesí) nikdo moc nepočítá. Kde však Řecko vezme peníze, které na chod státu potřebuje, s kterými v daňových příjmech počítalo, a teď mu chybí? No jednoduše si je vezme z těch peněz, které našetří pomocí úsporných opatření. A to je ve skutečnosti hlavní důvod toho, proč úsporná opatření nepřinášejí požadovaný efekt, tedy dostatečně velké finanční částky na splácení dluhu. Samozřejmě, že Řecko může provádět svá úsporná opatření důrazněji a poctivěji, tak jako po tom volá velká část Evropy. Avšak problém to nevyřeší. Přinese to opět jen další prohloubení recese a další propad daňových příjmů, díky kterým se žádného výrazného navýšení uspořených částek v Řecku opět nikdo nedočká. Evropa bude nespokojená a bude tlačit na další úsporná opatření, přestože již dnes začíná být stále jasnější, že situace Řecka se stále zhoršuje a to bez ohledu na úsporná opatření. Pokud Řecko nemá totálně zbankrotovat, pak jediná cesta jak tento vývoj zvrátit je (jak upozorňuje Stiglitz) nějakým způsobem dosáhnout růstu Řecké ekonomiky. Úsporná opatření však naopak způsobují recesi. Jestliže bude Evropa opravdu chtít odvrátit Řecký bankrot, nezbude jí nakonec nic jiného, než přehodnotit svou dosavadní ekonomickou politiku. To by mohlo znamenat určitou změnu ekonomického kurzu pro celou Evropu. Jak upozorňuje Stiglitz, pokud má Evropa jako celek možnost půjčit si peníze na mnohem nižší úrok než jaký by potom tyto peníze mohly vytvoří zisk, pak by mohla být volba celkem jasná. Přesto se při pohledu na dnešní situaci v Evropě ukazuje, že k takové změně kurzu ještě asi nenadešel ten správný čas. Evropa musí ještě více „padnout na hubu", promrhat ještě větší finanční částky a ještě více zvýšit své dluhy, než se konečně příjde na to, že tudy cesta nevede. To je koneckonců i problém české ekonomické politiky. Postupně stupňující se úspornou politiku, která plošně zasáhla téměř celou společnost, zde máme již od dob Topolánkova  batohu. To je již třetím rokem. Avšak když se podíváme na růst českého dluhu, začíná být postupně jasné, že ani naše úspory nepřinášejí patřičný efekt. Zakopaný pes je, tak jako v Řecku, opět v daňových příjmech. O co více se uspoří, o to menší jsou daňové příjmy. Nelze se divit panu ministru Kalouskovi, že na otázky ohledně slabých daňových příjmů již začíná být alergický. Ve výsledku pak v této situaci k žádnému snížení růstu dluhu nedochází, jen k posílení ekonomické recese.

Předpokládám, že v diskuzi k tomuto mému příspěvku se na mě velká část čtenářů přímo vrhne za to, že takoví jako já chtějí tento stát jen uvrhnout do bankrotu. Přece ekonomická recese je tady z důvodu globální ekonomické krize a nikoli díky politice této vlády. To je ale pouze část pravdy. Celá pravda je taková, že recese opravdu přišla zvenčí, ovšem úsporná politika ji přiživila tak výrazným způsobem, že si to téměř nikdo v tomto státě není ochoten připustit.

Napsáno 10.10.2011