Mezi nejhorší zločiny Miloše Zemana patří jeho sdělení, že do veřejného života vstupují někteří lidé kvůli penězům. To se přece neříká, Miloši. Vždyť víš, jako já, že tam vstupují kvůli nám oběma, kvůli našim spoluobčanům, kvůli našim dětem. Chtějí nám pomoci, obětují se pro veřejné blaho.
Mf DNES (18.1.) zvěstuje českému národu svůj investigativní počin, když se tváří v tvář její novináři setkali během pražské konference se sponzory Strany práv občanů – Zemanovci. Mohli na vlastní oči a uši zaznamenat jindy těžce získávané informace. Dokonce se rozhodli poradit politikům SPO, že tento druh poskytování informací je v této zemi jaksi pasé. „Na takovou schůzku se, pánové, samozřejmě nikdy nezvou novináři.“
Co bylo tím překvapením? Tou nepřijatelnou otevřeností zástupců přátel Miloše Zemana? Tak tedy rozhovor s očí do očí se zástupci druhé největší na světě ropné společnosti, ruské Lukoil, s pány Miroslavem Šloufem a Martinem Nejedlým. Oba naši lobbisté kooperují s ruskou společností, zastupují Lukoil na českém trhu, a navíc, což je „nejpodstatnější“ sdělení novinářů, šéf Lukoilu je oblíbencem Vladimíra Putina. To samo už stačí k závěru, že jde o záležitost pro ČR nepřijatelnou, podezřelou, ba přímo nebezpečnou. To kdyby hoši zastupovali Exxon Mobil, nebo Shell, ale ruskou společnost?
Redaktorka MfDNES Jana Blažková dodává, kdybychom snad nepochopili její dobré doslova zemansko-knížecí rady: „Když už nějaká strana příjme peníze....rozhodně se to nepřiznává. Lobbisty si už politici a jejich spolupracovníci nevodí do kanceláří. Mnohem příhodnější je potkat se s nimi náhodně v drahém pražském hotelu nebo třeba během dovolené v Itálii... Používají se modernější politické přístupy“.
A pokračuje: „Netvrdím, že by (Topolánek a Paroubek) takový dar nepřijali. Rozhodně by to však takhle netroubili do světa. Bylo by jim jasné, že by rázem byli v podezření, že hájí ruské strategické zájmy. A co na to Miloš Zeman, na otázku, zná-li ony sponzory spojené s firmou Lukoil: „Je to klidně možné.“
Mf DNES jsou noviny vskutku zajímavé, jestliže se její novináři domnívají, že zájmy tak strategicky významné firmy jako je Lukoil hájí a bude hájit na českém trhu politická strana vedená důchodcem z Vysočiny. Který ani nemůže znát výsledek vzdálených voleb, které možná jeho stranu ani nedovedou do parlamentu. A pokud se to ex-premiérovi i podaří, sotva jeho „mogučaja kučka“ dokáže ovládnout Strakovku a zejména ony drahé pražské hotely a italská letoviska.
SPO je rozhodnuta vstoupit na rozbahněné politické kolbiště s vizí ZMĚNY. Už žádné politiky, které schválí zákulisí politických stran v jejich věčně bratrovražedném boji, ale vždy generující pověstné „šedé myši“, jak tento druh takypolitiků přesně označil Miloš Zeman v knize: „Jak jsem se mýlil v politice“. SPO přichází s programem přímé volby na všech úrovních, od starostů, hejtmanů až po prezidenta. V menších volebních obvodech, kde lidé budou znát své zástupce. S návrhem na přijetí zákona o obecném referendu.
V takto formovaných zásadách pro volební kampaň lze spatřit onen základní kamínek ZMĚNY společenského prostředí, ale sotva možnost zneužití „ruských“ peněz proti zájmům českých občanů. Pouze ti, kteří už rezignovali na napravení současného stavu, a mezi ně počítám především naše zkorumpované či jen méně dospělé novináře, vidí ve slovech Miloše Zemana: „Je to klidně možné“ projev nedostatečné modernizace. A je víc než smutné, že místo abychom věřili v obnovu mravnosti v této zemi s příchodem nových, vzdělaných generací, musíme dát za pravdu důchodci z Vysočiny.
