Okurkovou sezonu v médiích ruší jen věčně se rozcházející Iveta Bartošová, milionář, který neplatí na dítě, a neukojené lesby jako představitelky pracujícího lidu. A pak už jen nějaké to úmrtí. Zvláště, když se týká amerických herců, neboť jejich životní osudy jsou pro místní bulvár daleko víc, než za minulého režimu mohli dosáhnout Pavka Korčagin či sám Timur s celou partou.
Odešla z našeho světa herečka. A nyní i herec, který si místo divadelního pódia hledal a našel smysl existence v soukromé válce. Dnešní Blesk má skvělé informátory, takže se národ konečně dověděl, že „zapaloval a ničil německá letadla a vlaky za druhé světové války“. Konečně mi někdo otevřel oči, protože mám své představy o odboji za války, a musím se ještě hodně učit, jestliže jsem opomenul tak významný počin 13 a 15letého chlapce.
Blesk rovněž cituje pisatele, který si cení Ctirada Mašína za jeho hrdinství. Cituji:“Ještě před smrtí se sešel s americkými vojáky a zcela na rovinu jim řekl, že by klidně v Afghánistánu použil atomové zbraně, protože vítězství demokracie něco stojí“. Je dobré radit americkým vojákům, co je dobré a co prospívá demokracii. V Česku se kolem toho vedou diskuze, zda demokracii prospívají více vrazi nebo hrdinové.
V Blesku také citují naše politiky, a bylo by to fifty fifty, kdyby tu nebyly Věci veřejné, které v osobě paní Peak relativizují barikádnické téma slovy: „Udělali takové přešlapy, které je nedovolují označit za hrdiny“. A považuje Mašíny za „oběti své doby“.
Zato Petr Nečas, Miroslav Kalousek a Jiří Pospíšil zůstávají věrni Mirku Topolánkovi, a zde spatřuji statečnou kontinuitu v jejich ideologické zanícenosti, se kterou ODS vskutku brzy bude nejen dohnána, ale i předehnána KSČM, jak se ukázalo z průzkumu oblíbenosti politických stran u nás na Moravě.
Samostatnou kapitolu by si zasloužil ministr spravedlnosti, v jehož gesci je celé téma, neboť o co jiného tu jde, než o spravedlivé posouzení konání lidí. A hle, ministr se chopil novinářské zbraně a zaútočil na všechny poseroutky. „Pokud někdo bojuje proti totalitní diktatuře, má právo při takovém boji použít i brutálnější prostředky. Neschvaluji to, že byl někdo zabit.....“ Škoda jen, že nám pan ministr více nerozvedl ony „brutálnější prostředky“ a neupřesnil, zda mezi ně patří rákoska, opasek nebo i hůl, a jak to myslel se slovy o „neschvalování zabití“, jestliže i pro něho byli bratři Mašínové hrdinové.
A už na závěr. Obecně lze říct, že bulvár ve společnosti kanalizuje zájmy a potřeby lidí, pro které jsou složitá témata nezajímavá. Téma Mašínů je jedno z nich. Ale jestliže se národ z Blesku od svých čelných představitelů, ministrů, ba i premiéra, dovídá, jak je skvělé mít hrdiny-zabijáky, jak potřebné bylo pozabíjet v minulých letech co nejvíce komunistů, a přitom se tváří stejně, jako když hovoří z obrazovky o věcech týkajících se celého národa, pak i ten Blesk je doslova úderný a škoda, že z něho i nehřmí.
