Žár požáru zachvátil další průmyslový objekt. Hoří sklady, sušárny, výrobní linky. Hoří skládky odpadků přivezených ze zahraničí. Na silnicích hoří havarované kamiony. Hoří i neobývané domy, někdy shoří i s bezdomovci. Hoří les, který zapálil zahálející hasič. Na zlínském náměstí Míru shořela opilá žena. Všechno hoří co má peří – můžeme rýmovat.
Požáry požírají hodnoty, majetek, životy. Za bývalého režimu jsme slzeli pro kdejaký stoh zapálený darebáky, a nemuseli to být přímo bratři Mašínové. Synonymem pro oheň byla sabotáž. Neexistoval byznys založený na pojišťování majetku. Dnes radnice pojišťuje nejen chodníky, ale i školu, třebaže stojí vedle hasičské zbrojnice. Co když ji (školu!) zapálí mladí gauneři? Pojistku vyřizuje bývalý primátor na svém novém pracovišti. A peníze za pojistné? Přece radnice prodala školní pozemky, kde se děcka učila v potu tváře ….
Uhašeným požárem někdy vyhasne i poslední pracovní příležitost pro řadu pracovníků. Majetkovou ztrátu nahradí pojišťovna, dávky v nezaměstnanosti pak státní rozpočet. Čili nic osobního. Nic co by připomínalo „darebácké“ Řecko, stovku zkrachovalých amerických bank, vaše prořídlé úspory v podílových fondech. Ještě pořád jsou požáry záležitostí těch druhých. Ještě pořád je co pálit, zapalovat, ale také hasit. Ještě vám v noci nezapálili zaparkované auto...?
