Otevírání archivů umožňuje nový pohled na historické události. Také informace z jinak utajovaného světa diplomacie přicházejí na světlo boží i díky šťastným okolnostem. Nedávno k tomu přispěl server WikiLeaks.
U našich východních téměř sousedů, v Rusku, se čas od času zveřejňují dobové dokumenty, které se nějakým zvláštním řízením dostaly na světlo boží. Letos v Sankt Petěrburgu vydali knihu pod názvem „Cesta k Cušimě“ díky nalezené korespondenci admirála Rožestvenského, velitele 2. Tichooceánské eskadry vyslané do války proti Japonsku v roce 1904. Dopisy z období od 4.září 1904 do 12.září 1905.
Válka s Japonskem je v Rusku označována jako „nultá“ světová, která předcházela těm očíslovaným. Vždyť se na ní do jisté míry podílely velmoci zasahující do dění v Číně (Anglie, Francie, Německo, USA). Také jako poslední džentlmenská. Ruská vláda vyznamenala např. japonské zdravotní sestry, které se „vzorně staraly o zajaté námořníky“. Na stéle památníku Cušimské bitvy je zobrazen japonský admirál Tógó, stojící u nemocniční postele zraněného velitele ruské flotily Rožestvenského.
Koloniální zájmy carského Ruska směřovaly dlouhodobě do Mandžuska, na korejský poloostrov, k námořní základně Port Arthur a vztahy s Japonskem zdaleka nemusely mít fatální průběh, kdyby ruští politici nebyli tak závislí na samoděržavném carovi. Z dopisů Rožestvenského vyplývá, že nikdo z generálního štábu nebyl ochoten říct carovi „ne“, když se jednalo o zahájení námořní výpravy proti Japonsku. Admirál popisuje jednání v generálním štábu, kde by se považovalo za projev zbabělosti odmítnout válečné dobrodružství.
Plavba 2. Tichooceánské eskadry do Vladivostoku začala v září 1904 v estonském přístavu Revel (nyní Tallinn), pokračovala do Libavy (nyní Liepaja), přes spřátelené Dánské království směřovala Lamanšským průlivem do španělského přístavu Vigo, pak se eskadra rozdělila, část plula směrem na Suez (jenže Britové vyžadovali zmenšení tonáže lodí pro průjezd kanálem), proto většina plavidel plula kolem Afriky. S Brity měli Rusové konflikt už při cestě kolem Anglie, kdy v domnění, že na ně útočí britské válečné loďstvo, rozstříleli několik rybářských lodí. Tento nešťastný incident vyvolal téměř válečný konflikt mezi Británií a Ruskem.. Plavba kolem horké Afriky několika desítek válečných a doprovodných lodí si vyžadovala patřičné zásobování: Uhlím, neboť bitevníky spotřebovávaly až 100 tun uhlí za den, ale i potravinami, a k tomu sloužily další lodě, pro něž výprava ruské eskadry byla možností výhodného prodeje zboží.
Admirál Rožestvenskij píše v dopisech ženě o nepřetržité řadě problémů, které plavbu provázely. Zejména soustavně docházelo k poruchám technického zařízení lodí. Eskadra byla nucena několikrát denně zastavovat, v přístavech (ale i na moři) doplňovat zásoby uhlí, a jen málo času zůstávalo na cvičení, aby námořníci byli připraveni na válku. Navíc jejich doprovodná mrazící loď (většinou se jednalo o německé lodě s uhlím, proviantem) s masem přestala fungovat a tuny masa skončily na mořském dně. Plavba kolem západního pobřeží Afriky byla limitována výskytem spojenců – a mezi ně nepatřila Británie. Takže žádná zastávka v Kapském přístavu, ale lodě pluly až k ostrovům Madagaskaru, kde se obě části eskadry s obtížemi našly a spojily. K strašným poměrům v tropické části Indického oceánu přispívalo nesnesitelné vedro, otrocká práce námořníků při nakládce uhlí, nedostatek potřebných potravin ( brambory, zelenina). Ale zejména trpěl admirál Rožestvenskij nedostatkem informací z Petrohradu. Jeho dcera Lelja čekala dítě. O narození vnuka se dověděl z telegramu carevny. Telegramy měly mnohodenní zpoždění, a neobsahovaly žádné analýzy vojenské situace na Dálném Východě. Zvláště problematickou se plavba ukázala po dobytí Port Arthuru Japonci. A klidu nepřidalo ani vědomí, že Britové s jejich přítomností v jižní Asii zřejmě informují Japonce o plavbě ruské eskadry.
Dopisy samozřejmě nepostihují období samotné námořní bitvy.(Wikipedia http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Cu%C5%A1imy)
Byl v ní vážně zraněn, v japonském zajetí mu operovali lebku. Domů posílá cenzurované korespondenční lístky. Po uzavření mírové dohody přijíždí do Ruska zmítaného porevolučním hledáním viníků, jistou dobu je v původní funkci velitele Hlavního námořního štábu, pak propuštěn – ze zdravotních důvodů. Nakonec byl postaven před soud jako strůjce Cušimské porážky. Bylo mu kladeno za vinu, že se vzdal nepříteli, na minolovce „Bědovoj“. Všechnu vinu za porážku vzal na sebe. Soud uznal, že jeho zranění mu nedovolilo samostatně rozhodovat. Byl uznán nevinným, ale jeho spolupracovníky odsoudili, dokonce k trestu smrti. Trest byl ale změněn na 10letý žalář. V roce 1909 byli všichni amnestováni. O tom se admirál nedověděl. Zemřel 14.ledna 1909.
P.S. Slavný křižník Aurora, kotvící dnes u břehu Něvy v Sankt Petěrburgu, byl rovněž součástí eskadry admirála Rožestvenského. V bitvě u Cušimy byl mírně poškozen, a odplul s dalšími dvěmi loděmi do Manily, kde setrval do konce války. Aurora pak symbolicky zahájila revoluci, která nutně musela svrhnout „mírumilovný“ režim. Dnes oslavovaný a dávaný za příklad.
