Také se těšíte do prvomájového průvodu?

Jaký je váš názor na 1.Máj? Měl by zůstat jen soukromou záležitostí, tedy pro většinu národa den volna či sváteční den, pak také svátek milenců, a neměl by být spojován s oslavou práce?

Každý normální člověk chápe, že práce je důležitý a složitý společenský fenomén, snad jenom nepatrná množina rentiérů a zlodějů nemá o práci zájem a také se jí nezabývá, ale my ostatní bychom měli do svého života zařadit mimo nejrůznější náboženské svátky (často maskované jako rodinné, vzhledem k málo významné religiozitě národa) i toto historicky významné datum. Jen si vzpomeňte, jak jste se v hodinách české literatury seznamovali s fejetonem oslavujícím 1.máj od Jana Nerudy. Určitě Neruda nebyl odborářský boss, ani komunistický manipulátor. Ale jeho vztah k lidem práce, k dělníkům, byl jednoznačně pozitivní.

Proč si myslíte, že velký šéf ve Zlíně, který šel v prvomájovém průvodě vždy v první řadě se svými spolupracovníky, by nám neměl být příkladem i v dnešní době? Neschází našemu životu toto vyjádření pospolitosti? Je přece směšné, stále dokola se ohánět názorem, že tento svátek si privatizoval bývalý režim a tudíž je pro budoucnost pasé. Lidé přirozeně hledají možnost se scházet, umožnit rodinám potkávat se, a 1.máj dodnes slaví v řadě zemí, které nikdy nepoznaly jakýkoli totalitní režim. Proč tedy ne u nás? Je snad slovo solidarita sprosté slovo?

Není např. pro odbory přímo povinností připravit prvomájové průvody po celé zemi, stejně tak jako pro magistráty a obce? Nebo naší generaci stačí svátek sv. Václava? Nechci zde rýt do sociální demokracie, která by měla mít Píseň práce jako svoji hymnu, pokud by alespoň trochu reprezentovala lidi práce. Osobně jsem zažil prvomájovou manifestaci v Norsku, kde pěvecký sbor zpíval Internacionálu. Promiňte, že se o tom vyjadřuji, ale bohužel realita je taková, že se téměř omlouvám, když uvádím tento fakt.

Jinak nás asi čeká cesta, kterou se vydal bývalý SSSR, kde pokrok spatřují v líbání rukou popům, zapalování svíček u ikon, a tentokrát to není ani Lenin a Stalin. Česko není imperiální zemí, sotva naši politici uspějí s vyhroceným nacionalismem, jako si to mohou dovolit šéfové Kremlu. Nejsme ani Británie, kde si čas od času zorganizují svatbu svých pseudofeudálů. Tak proč opouštět historicky zaběhlou oslavu Prvního máje?