Mohli bychom si připomenout událost, od které dnes uplynulo rovných 70 let. Ano, mám na mysli datum 22. června 1941. Tehdejší brzké nedělní ráno totiž vyrazily spojené armády našich protektorů na bolševické Rusko.
Už dvacet let se jmenovalo dle komunistických ideologů Svaz sovětských socialistických republik. Žel, spojenci, nemusí to být jen koaliční ze Strakovky, ale všichni ti Rumuni, Maďaři, Chorvati, Slováci, Belgičané aj.( prakticky dnešní EU ) se ukázali nehodni důležité mise na Východ. Nezvládli plánování strategických operací a nedokázali rozdrtit stepní barbary. V zimě si stěžovali na mráz a na jaře na bláto, v létě na horko a na podzim na špatnou stravu. Takže se válka vyvinula ve prospěch bolševických hord.
Uvedený text bych si zajisté mohl přečíst v českých novinách, pokud by nezasáhla do dění v médiích vyšší moc. Česká média dnes na datum 22. červen 1941 zapomněla. Úmyslně, protože docela nedávno jsme si všichni zavzpomínali na narozeniny pana prezidenta a zdá se, že „70“ byla opotřebována do té míry, že jiné události se ukázaly neskutečně banální ve srovnání s oslavou Pražského hradu. Nemilosti se dočkala jen některá výročí, protože jsme si nicméně velmi rádi zavzpomínali na odjezd posledních sovětských vojáků z našeho území před 20 lety. Do té míry, že zrudl a zrůžověl i kdysi zelený tank. Symbolizující 144 tisíc padlých sovětských vojáků na území ČSR.
Pokud budete uvažovat, proč v televizi neuvidí český divák v tak významný den ani jedinou upomínku na hrozné ráno největšího slovanského národa, jistě dojde k mnoha závěrům. Možná si vybaví nedávno vzpomínaný teror rozpoutaný nacisty po atentátu na Heydricha, včetně Lidické tragédie. Podobný osud však zažili občané SSSR v míře neskutečně větší, a dodnes např. v Chatyni u Minska cinkají do zelezné krajiny zvonky na zbytcích komínů, protože fašisté lidický úděl přichystali stovkám běloruských vesnic. V neděli pojedu se studenty kolem Kaunasu, kde se zastavíme u bývalého vyhlazovacího tábora pro litevské židy. I jejich osud se naplnil událostí počínající ono nedělní ráno roku 1941.
Dnes jsem se dočetl v místních novinách, že jistá střední škola ve Vsetíně zaznamenala velký neúspěch u maturitních zkoušek. 66 % studentů nesložilo zkoušku dospělosti. A to ještě neuvedli, zda se jednalo o maturity lehčí nebo si na oné škole volili žáci těžší maturitu. Člověk se ale nediví. stejně jako jsme se přestali divit, jak je možné získat vysokoškolský titul za tři týdny. S tou naší vzdělaností není něco v pořádku. A tak mě napadá, zda ryba páchne od hlavy či od ocasu? Kdo asi určuje, že v televizi dnes neuvidíte jediný pořad věnovaný události z 22. června 1941 a následné Velké vlastenecké válce ? A je jedno, zda jde o soukromou TV či veřejnoprávní. Vždyť i tato byla zprivatizována a odstřihnuta od ….rozumu. Jinak bychom dnes a denně nebyli krmeni válečnými událostmi 2. světové války, ale z Pacifiku. Protože i dvacet let po pádu totality je zde nová, hloupější, neboť se nic nenaučila. A navíc nedokáže vzdělávat ani naši mládež, jak vidíme z výsledků maturity na vsetínské střední škole.
