S Primou to nemusí být vždycky prima

Předchozí komentátoři diskuzního programu (O.Muller a T.Flaška) asi viděli jiný pořad.

Vůbec se nedomnívám, že si oba pánové „notovali“, že chyběl odpůrce našich levicově se tvářících politiků. Osobně mě zklamal zejména Jiři Paroubek, který místo racionální argumentace „okopával“ svého partnera poukazem na mandelinku bramborovou a výrokem ÚV KSČ z 50. let. Vskutku originální způsob jak nabídnout lidem východisko z dnešní všeobecné krize. Stejně tak zklamal předseda ČSSD, když nedokázal vysvětlit, proč na jedné straně jeho strana svolává mimořádné zasedání parlamentu, a současně její poslanci absentují.

Oba politici rádi opakují, že půjdou do vlády s těmi, kteří umožní realizovat jejich programové priority. Jinou pozici má ale komunista, a zcela jinou sociální demokrat. Zatím jsme tudíž mohli vždy jen konstatovat, že volba sociálních demokratů nebyla racionální, protože pravicově ladění koaliční partneři jim znemožňovali naplnění volebních slibů. A můžete nesouhlasit, a fandit právě neúspěchu vlády sociálních demokratů, nicméně totéž vidíme i v případě vlády ODS. Která skončila i svérázným hlasováním zelených poslankyň.

Můžeme si myslet svoje o hlasování diváků. Tentokrát 76 ku 24 zvítězil názor, že by se měli komunisté přímo podílet na vládě. Je totiž hloupé zavírat oči a myslet si opak, protože už léta tomu tak je, nejen v krajích a na Hradě, ale hlasy komunistických poslanců procházejí zákony navrhované jak pravicí, tak i sociálními demokraty. Ve společnosti už dávno převládl, a dnes i na obrazovce, názor, že politici KSČM tu nejsou žádnými mandelinkami z Východu, ale velmi často těmi nejfundovanějšími politiky, ať se to nelíbí některým fanatickým pravičákům, ale je to fakt. Nejspíš by to potvrdili občané obcí, které si za starostu volí opakovaně člena KSČM.

ČSSD pluje na vlně pitomé fikce, že je třeba vyhovět obecné poptávce po prioritách zjišťovaných průzkumy mediálních agentur (Kdo jsou ale respondenti a jakou mají hodnotu jejich odpovědi?) a tak se znovu a znovu znemožňuje lpěním na tzv. Bohumínském usnesením. Občanům bez práce, většině pracujících lidí této země tento druh svérázného sebetrýznění by byl určitě k smíchu, kdyby nebyl současně k pláči.