V Evropě jsou země, kde jsou sebevraždy častější než v jiných zemích, a pro nás je zajímavý pohled na vývoj sebevražd v zemích, s nimiž jsme kdysi byli v jednom společenství. V roce 2004 měl žebříček sebevražd následující pořadí:
1.Litva
2.Bělorusko
3.Rusko
4.Maďarsko
5.Slovinsko
6.Lotyšsko
7.Ukrajina
8.Belgie
9.Estonsko
10.Finsko....
18.ČR (kolem 1600 dokonaných sebevražd za rok, 4-5 x více muži)
Současné krizové období navozuje asociace s léty velké hospodářské krize z 30.let 20.století, a tak není divu, že v Řecku vzrostl počet sebevražd za předchozí tři roky o 17 %, v Irsku o 13 %. Ale vraťme se do Litvy, která i nadále vévodí nepěkným žebříčkům. V současné době tam páchá ročně sebevraždu cca 1 000 osob( Litva má přibližně 3,5 mil.obyvatel.) Převedeno do našich poměrů by to znamenalo, že by ČR každoročně přišla o 3 tis. občanů. A to je malé město. V Litvě hledají příčiny, proč si lidé sahají na život. Kdo byl v hlavním městě Vilnjusu, ale i v jiných městech, jako jsou Kaunas či Šialiai nebo Klajpeda musí uznat, že život se tam nezastavil. Pokaždé konstatuji, že v mnoha ohledech by nám Litevci mohli být příkladem harmonického a kulturního života. Tamní specialisté však počet sebevražd vysvětlují velkým rozdílem v životní úrovni bohatých a chudých, v možnostech života ve městě a na venkově. Faktem zůstává, že ne všichni venkované se mohou rozejít se svým způsobem existence, nechat své usedlosti napospas času a odejít za svými dětmi do měst. Tento negativní svéráz Litvy je o to větší, že ze všech pobaltských zemí má nejvyšší procento katolíků, 80 %, což je historicky vliv sousedního Polska (to schází v našem žebříčku).
Podobně záhadný nárůst sebevražd najdeme v Jižní Koreji, třebaže tamní ekonomika vykazuje roční růst kolem 7 %, nevyskytují se případy stagnace a propouštění zaměstnanců jako v Japonsku. V Jižní Koreji si sáhne denně na život víc než 40 osob, čili téměř 15 tis. osob za rok z 50 mil. obyvatel. Je to přibližně stejně vzhledem k počtu obyvatel jako v Litvě, která je na vrcholu neblahého žebříčku v Evropě. Jenže v asijských zemích (zejména v Japonsku) se sebevraždy považují za daleko obvyklejší způsob vyrovnání se s neblahou realitou než jsme zvyklí v Evropě, s jejími křesťanskými tradicemi. (Pro občany Jižní Koreje je neúspěch v práci, zklamání z výsledku zkoušky či jen ztráta prestiže důvodem k sebevraždě.) Proč ale v nedaleké Litvě musí čelit tomuto zhoubnému fenoménu?
A co tak pomoci našim severním přátelům? A místo letky gripenů jim poslat mobilní jednotku psychologů?
Psáno pro Britské listy.
