V sousedním městě prováděl krajský úřad práce školení nezaměstnaných, což byly převážně nekvalifikované ženy. Mladý, mediálně zdatný odborník je školil ve schopnosti správně sepsat životopis, uváděl je do tajů pohovorové psychologie, nabádal k rekvalifikaci.
Pracovní úřad si tak mohl odškrtnout jednu položku, peníze za akci byly řádně utraceny a vykázány, jenže.... výsledek žádný. V městečku a široko daleko není žádné pracoviště, kam by mohly uchazečky o práci dojíždět, aniž by je náklady spojené s dopravou neodradily od záměru hledat práci mimo bydliště. Neodmítají pracovat, ale práce pro ně v místě neexistuje.
Podle volebního letáčku ODS (Cituji: Budeme tvrdě postupovat proti zneužívání sociálního sysému. Byly to radnice vedené především starosty z ODS, které začaly vyplácet část dávek nehotovostně – poukázkami. Maximálně do měsíce od počátku evidence na úřadu práce dostane každý uchazeč o zaměstnání „práci na plný úvazek“ - veřejně prospěšnou práci, rekvalifikaci, další vzdělávání apod. Pokud ji nepřijme, bude vyškrtnut z evidence a přijde o dávky. Výsledkem bude rychlé snížení počtu evidovaných uchazečů o práci až o 100 tisíc......) bude muset městský úřad nabídnout nezaměstnaným ženám „veřejně prospěšnou práci“. Jenže copak asi budou užitečného konat, aby vyplácení dávek v nezaměstnanosti mělo smysl? A kdo bude posuzovat kvalitu a množství odvedené práce? Bude stačit jen návrat ke švejkovské tradici formální práce pro práci? Neexistují např. technické služby, které mají k dispozici mechanizaci, smlouvy na údržbové práce ve městě atd.?
V USA občan prodá dům a stěhuje se za prací. A přesto nezaměstnanost v této zemi dosahuje našich rozměrů: kolem 10 %. V Evropě jsme zvyklí na jiný standard života. Stačí se podívat do sousedním zemí. Proto bych uvítal nápad ze studnice moudrosti ODS, jenže rozum se příčí....
