Paradoxně, Topolánkův myšlenkový striptýz může pomoci ODS neprohrát parlamentní volby, pokud v této straně převáží pocit odpovědnosti a Topolánek dá přednost prioritám pravicové a konzervativní strany před svojí osobní kariérou.
A vyslyší naléhání šéfa Senátu Přemysla Sobotky. Spolu s předsedou musí nezbytně opustit politické výsluní i Ivan Langer. Přinejmenším tato přestavba čela strany může přesvědčit voliče, že se mohou opřít o program. A ne pouze o Mirka.
Nebudu pokračovat v této úvaze. Zmíněná úvaha je jen psí štěk, a na nebi už dávno chystá šéf ODS se svojí toskalánskou squadrou věnec pro vítězného Paroubka.
Nehledám východisko pro naši velkou stranu, s jejíž osudem spojily svůj život zástupy osobností, které vstupovaly do politiky, i té velké, po listopadu 89. Už dávno přešla papalášská mocenská arogance do všech cév a kanálů napájejících kdysi podnětné prameny přestavby posttotalitní společnosti. Úžasný tah na zisk a prospěch z možnosti být u toho otrávily atmosféru v této zemi. Vrcholem této nemravnosti jsou i běžná koaliční spojení ODS s vítěznou ČSSD v krajských zastupitelstvech.
Naše malá země potřebuje navázat na tradici mravních imperativů. Topolánek svoji úlohu dohrál. Pokud nechce ODS vyklidit úplně bitevní pole, má mimořádnou šanci ještě do voleb s tím něco udělat. Změnou ve vedení ODS mají šanci i členové v jiných politických stranách, aby nerezignovali na potřebu umožnit odchod svým dosud „nenahraditelným“ vůdcům. A nejen v nejvyšších politických patrech.
