Z dnešních novin: "Poslankyně odmítly poslouchat Rathovo hulvátství" Není ve světě nic neobvyklého, jestliže se poslanci rozhodnou pokračovat v diskuzích méně diplomaticky.Jak Taliáni, tak v Kijevě, ba i slušní Japonci.
Fackují se, rozbíjejí hlavy židlemi, kopou do všech možných částí těla, způsobně zakrytých drahými obleky, takže dochází i ke značným materiálním škodám. O těch morálních není třeba se zmiňovat, protože jde o zvláštní skupinu jedinců, kteří se na cestě do nejvyššího politického patra měli čas důkladně připravit na podobné situace. Česko má zatím daleko k pořádným poslaneckým pranicím, a nějaká ta facka, či mítinkové vejce zatím zdaleka nevyčerpaly možnosti budoucího vývoje naší parlamentní kultury.
Není u nás nic neobvyklého, jestliže pár týdnů po volbách občané hledají záchranu před vyvolenou reprezentací u „nepolitických“ občanských iniciativ. Z parlamentních lavic zaznívají přesně cílené pohrdavé výroky opozičních poslanců vůči koaličním, a naopak. Přesně tak, jak má být. Vždyť volby posloužily ke „kanalizování“ vášní, které by jinak mohly vést k občanské válce. A teď jde o to, jak tyto dvě armády spolu vydrží pod jednou střechou do příštích voleb. Do uniforem se obléká nejen mužská část populace, ale i ženy jistého ražení, např. segregované feministky, které využily pokřivených představ, že jde o zaměstnání jako každé jiné, že tu jde o věci veřejné a právo druhé poloviny populace do toho také mluvit.
Není tedy nic neobvyklého, jestliže v předvánoční době zpěvů sólo i ve sborech, třeba s britskými poslanci, se pro jistou část poslankyň pohled na uniformu té druhé armády stává nesnesitelný. Reagují jak je zvykem. Oznamují národu, že se nehodlají déle dívat na jinak vyhlížející opasky, výložky a vůbec střih kabátu, protože kromě toho vlastního nic jiného neuznávají. Člověk by řekl, že je to jen projev ženské rozmařilosti, která tu s námi existuje co život trvá, že se nakonec doba vánoc přežene a vášně uklidní, protože jsou přece důležitější hodnoty – rodina, děti, manžel, přítel, peníze.
Není tedy nic mimořádně znepokojujícího, jestliže poslankyně trojkoaliční armády vyvádějí jako pominuté, hrozí odchodem ze sálu ( zvláštní druh ženské dezerce ), a zpochybňují právo jiného vojáka mít jinou uniformu. Třeba pod záminkou, že jeho flinta pálí střelami dum-dum, střílí za roh, nebo jinak znevýhodňuje jejich klasické střelivo. David Rath je určitě voják-fešák, patří mezi poslance-elegány, jeho vybraná mluva potěší uživatele českého jazyka. Sotva by se uchýlil k sposťárnám, jako autor tohoto textu v nadpise.
