„Když žijete v kolektivu, musíte ctít, co chce kolektiv“ – říká Aleš Hušák v rozhovoru s Barborou Tachecí.(MF DNES 15.6.) A zopakoval své dřívější tvrzení, že „člověk má být pokorný a nemá být pyšný“. Zlatá slova!
Můj panelákový soused celá léta brání jakékoli revitalizaci domu, neboť se odvolává na stanovy, ve kterých je zakotven od samého vzniku Společenství vlastníků jednotek (SVJ) bod, vyžadující 100 % souhlas všech prakticky se vším. Loni zažaloval SVJ, které si schválilo nové stanovy nahrazující 100 % souhlas 75 %, jak je obsaženo ve vzorových stanovách vlády. Uplynulo půl roku, rozhodnutí soudu samozřejmě dosud nemáme, ačkoli bychom přijali i předběžné rozhodnutí soudu, neboť balkony domu jsou v havarijním stavu a ohrožují zdraví a životy lidí.A bez platných stanov s námi nikdo nechce jednat. Tak to u nás funguje, ale stěžujeme si. Vybavuji si slova souseda, který nás vždy, když zhatí svým záporným postojem rozhodnutí zbývajících 25 majitelů bytů, žádá o pokoru. Jeho myšlení však, bohužel, postrádá první uvedený názor šéfa Sazky o potřebě ctít názor kolektivu.
Samozřejmě, existuje značný rozdíl mezi osobností generálního ředitele s jeho požitky, o nichž se lidé dovídají s neskrývaným hněvem, a situací panelákového důchodce, kterému nedávno utekla žena poté, co ji zavřel na balkoně a ona se vysvobodila přelezením zábradlí k sousedce.
Ale abych navázal na budoucího studenta filosofie, mohu sousedovi doporučit radu Aleše Hušáka, že „člověk má v pravou chvíli odstřihávat věci. Třeba, když se rozejdete s černovláskou, můžete buď škrábat na dveře, nebo si říct, že to nemá smysl, a najít si blondýnu“.
S dovolením se odstřihnu od „pokorného“ generálního ředitele s jeho benefity a „oslavnou bronzovou deskou“ v ceně 800 tisíc, s jeho potřebou pustit se do studia oblíbeného filosofa Friedricha Nietzscheho nejlépe v USA, neboť tam si zlepší „angličtinu a dostane se mezi mladé lidi“. A zamířím přímo k semeništi české pokory, na Pražský Hrad.
Její dočasný správce v předvečer vyvrcholení občanské neposlušnosti značného počtu svých „poddaných“ nabádá vrchnost k ráznému zakročení. Má výhodu, není nucen žít v kolektivu a „ctít, co chce kolektiv“. Je však nelogické, aby si kolektiv vystrnadil svého „otce vlasti“ do jakéhosi ghetta, z něhož pak mocnář nepotřebuje být součástí kolektivu. S takto pěstovanou filosofií v rozsáhlém Podradí by neuspěl žádný selský rozum. Proto by legislativci měli kromě projednávaného zákona o přímé volbě prezidenta rozhodnout i o začlenění prezidenta do „kolektivu“. A Hrad rezervovat pro turisty. Bylo by to i v intencích vlády rozpočtové odpovědnosti.
