Také uvažujete, kde vzít peníze na mnohé užitečné projekty a přitom nekrást? Jak pomoci invalidům, které čekají měsíce života jen o žebračence ve výši 2 100 Kč. Atd.
Proč s tím přicházím právě teď? Je před volbami a už dlouho jsme svědky neskutečného mrhání v podání politických stran, které utrácejí horentní částky za reklamní kampaně. A je zcela zřejmé, že tento druh „šetření“ je nepřímo úměrný odhodlání občanů přijít do volebních místností.
Kdo je schopen vyčíslit, kolik stojí jeden hlas pro modré či oranžové, zelené nebo rudé? Proč nejde redukovat volební výdaje na nezbytné minimum u všech politických subjektů, a takto ušetřené finance pak věnovat na ušlechtilejší cíle? Není na místě spekulovat, že volební kampaň má blahodárné důsledky pro tiskárny, výrobce suvenýrů a mediální manipulátory všeho druhu. Které se rovněž podílejí svým dílem na HDP.
Pro začátek bych apeloval na politické strany, aby se přihlásily k odpovědnosti za dění v této zemi nejen známou rétorikou ve sněmovně, ale přijetím společného závazku, že druhou polovinu svých výdajů předají na fond republiky. Každou fakturu za náklady na volební kampaň doprovodí její kopie s příspěvkem do zřízeného fondu. Každý sponzorský dar politické straně bude mít i část B. A ještě jim zůstane víc než dost. V budoucnu pak jejich zástupci schválí v parlamentu odstranění státních dotací za obdržené hlasy.
V obcích a městech se radní a členové zastupitelstev postarají, aby plakáty a letáky nezaplavily kdeco, neboť v době mimovolební správně brání svévolnému polepování zastávek městské hromadné dopravy, plotů a zdí veřejných budov, atd.. Vyčlení pro politické strany speciální vývěsky. Zvýrazní sankce za porušení předpisů. Média – tisk, rozhlas a televize – rovněž polovinu svých příjmů z reklam odvedou do republikového fondu. Každý zvolený zastupitel a poslanec přijme závazek, že jeden měsíční plat v roce odevzdá republice.
A to jsem se vůbec nedotkl nám známých pochyb o potřebě platit politiky dle současné praxe. Kdy jindy než před volbami je zapotřebí volat po odstranění všech „feudálních“ výhod této kategorie občanů? Upřednostnit všemi způsoby ty, kteří vnímají svoji kandidaturu jako nabídku služby občanům, a ne jen přístup k penězovodům, často nekontrolovatelným.
A co nám vlastně zbývá? Opět jen trpně očekávat volby a pak žít 4 roky s vědomím, že příště to bude ještě horší? Proto bychom měli na volebních programech politických stran hledat nabídku, hledát řešení, co lze učinit v této těžké ekonomické situaci a přitom jen neslibovat, že někde se peníze najdou. Nenajdou.
