Je deštivé prosincové ráno. U bývalé samoobsluhy v Kašavě pobíhají dva psi. Odhání je starší muž, možná Armén nebo Gruzínec. Kouří a netrpělivě přešlapuje. Přibíhají k němu dvě ženy a jednooký muž. Otírají si mokré tváře. Mladší z žen si ždímá promáčené vlasy. Její cigaretové tváře nedovolují určit věk. Jednooký vyzáblý mužík odchází a močí za parkující dodávkou. Po silnici se přibližují dva deštníky. Odplouvají do hasičské zbrojnice, ve které se skrývá i obecní úřad. Byl to starosta s matrikářkou. Nechali otevřené dveře a naši čtyři známí se mezi kapkami deště potácejí dovnitř.
Budu tlumočit v zatuchlé místnosti s klavírem. Na stěně visí portrét Klause a zkřížené valašky. Armén je ve skutečnosti Gruzínec. Jmenuje se Stěpan Georgijevič Davidov. Má 55 let. Za chvíli bude znovu ženatý. Jeho vyvolená Ildiko Karmen Horváthová přišla do azylového útulku v Kašavě ze Slovenska. Je jí 21 let. Se svojí sestrou mluví maďarsky. I s jejím jednookým přítelem. Ženich odchází sehnat svatební kytku. Po chvíli se vrací s nepořízenou. V Kašavě není obchod s květinami. Schází svědek. Bude jím tlumočník. Tajemnice vykazuje svatebčany přede dveře.
Starosta se omotá mašlí se státním znakem. Matrikářka pouští svatební pochod a přivádí seřazené čtyři svatebčany. Ženichovi jsou jeho rifle viditelně malé. V mezeře mezi sakem a kalhotami probleskuje opálené břicho. Matrikářka představuje snoubence starostovi. Jeho slova pak zahřívají studenou místnost zvláštním byrokratickým teplem. Snoubenci si nepřinesli prsteny, svatba je kratší o jeden odstavec. Překládám do ruštiny starostovy úvahy o „první stránce knihy společného života, kterou budete plnit vašimi společnými příběhy. Zvládnete-li umění jeden druhému odpouštět, navzájem se tolerovat, jeden druhého chápat,jeden druhému děkovat, bude tato kniha plná krásných, láskou naplněných románů, pohádek a milostné poezie. Objeví-li se na těchto stránkách přece jenom slzy, pak vám přeji, aby to byly pouze slzy štěstí a radosti“.
Na závěr políbí ženich Ildiko na ucho. Jednooký přináší plastovou tašku s rohlíky a nakrájeným salámem, vytáhne dvě piva, vodku a požádá podivnou slovenštinou paní matrikářku o sklenice. Začíná svatební hostina. Davidov využívá tlumočníka a diskutuje se starostou o možnosti otevření šašlikárny v Kašavě.
