Jak mě potrestala Panna Maria

Ještě dřív než jsme doputovali do Lurd, mariánského centra ve Francii, strávili jsme jednu noc v místě zjevení Panny Marie na La Salettě v Alpách. V 19. století tam Matka Boží promluvila ke dvěma dětem, Maximinu a Melanii.

Požádala je, aby upozornili svoje rodiče a známé, že pokud se nezlepší jejich mravy, nepřestanou klít a brát jméno boží nadarmo, přijde trest a ona už nezadrží těžkou ruku svého Syna. Zaseté obilí nevyklíčí, co vyroste zničí červi, nastane velký hlad, děti mladší dostanou třesavku a zemřou v náručí těch, kteří je budou chovat. Hrozny shnijí a ořechy budou bez jáder.

Poselství je to jednoznačné, vybízí k modlení slovy: „Děti moje, musíte se modlit ráno a večer. Když nemáte čas, pomodlete se aspoň „Otče náš“ a „Zdrávas Maria“.“

V autobuse cestou Lurd jsme se modlili pouze dvakrát Růženec, ale jinak jsme zpívali Mariánské písně od BROLNu, bohužel, snad i všechny moravské lidové, ba i takové, které jsou vysílány v ČT pouze po 22. hodině, ale vlastně v TV lidové písně neuslyšíte, je třeba přepnout na slovenské stanice. Možná, když teď máme nového ředitele Dvořáka, na Moravě budeme moci znovu přepínat na pražskou TV.

Po příjezdu do Lurd jsme byli poprve upozorněni na jisté problematické okolnosti našeho putování sv. Petrem a sv. Blažejem, neboť počasí bylo zachmuřené, mžilo, a to ještě mělo být na druhý den doslova psí počasí. Naštěstí jsme toho dne Křížovou cestu zvládli bez pohromy a pak se ukryli do podzemní baziliky Pia X. na slavnostní mši. Většina poutníků pak strávila čas v řadě na koupele, kde vás zřízenci ponoří do ledové vody a vy se přitom obracíte k Panně Marii s prosbou o milost.

Většina mých poutníků přijala tento druhý křest, nikoli já, protože jsem tuto ozdravnou kůru už absolvoval v minulosti a při této 41. cestě do Lurd jsem nevyužil příležitosti. Byla to osudová chyba. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Marseille, na hradě Carcassonne a zejména v Monaku, kde jsme se koupali na pláži v Monte Carlu, zejména já se plácal ve vodě po dobu víc než dlouhou. Zřejmě se na mě projevily všechny neřesti spáchané během poutě, a vůbec mi nepomohla ani patronka Monaka sv. Devota. V autobuse jsem začal otékat, vyrazily se na mě jakési červené skvrny, a po návratu jsem zamířil ke své doktorce.

Ještě v autobuse jsem svým poutníkům opakoval slova jedné milé brněnské průvodkyně, která vždy v autobuse říká: „Do Lurd vezu kdeco, ale zpátky autobus šťastných lidí.“ Také jsem přivezl domů autobus zdravých a šťastných poutníků, jen já, hříšník, dostal na prdel. Příště se musím polepšit.