Irácká svoboda...

Pod tímto honosným názvem zahájily USA a Velká Británie před 8 lety útok na Irák. K 1. květnu 2003 operace skončila. Jaksi s podivem nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení, kvůli kterým byla započata válka, stejně tak se dosud nepotvrdilo propojení iráckých politiků s al-Káidou.

Během bojových operací zahynulo na 11 tisíc iráckých vojáků, 138 vojáků amerických a 33 vojáků britských. Jen vedení války stálo daňové poplatníky USA 500 miliard dolarů. Jenže skončením války nastala další etapa utrpení pro milióny občanů Iráku ( více než dva miliony odešly do ciziny), a také dalších zemí. Těch iráckých vyhaslých životů bylo jen za následné tři roky na stopadesát tisíc, ale i 4 000 Američanů zaplatilo životem rozhodnutí novodobých císařů, kteří si osvojili právo zacházet se životy tzv. svobodných občanů stejným způsobem, jako kdysi feudální imperátor František Josef I. svým prohlášením „Mým národům“ zahájil První světovou válku.

Kde je tu pokrok, o kterém se domníváme, že je součástí našeho života? Po zkušenostech z genocidy holocaustu snad ani není v lidských silách vnímat historii posledního století s patřičným důrazem na skutečné hodnoty. Na právo člověka žít v míru. Poslední události v severní Africe a na Blízkém Východě denně přinášejí otřesná svědectví o samozřejmosti zabíjení. Nyní i za naší asistence! Zbraněmi našich spojenců umírají znovu lidé. A co dělají skutečně užitečného naši politici? Utápí se v pitomostech, kradou v cizině pera, živí novináře bulváru nejrůznějšími mystifikacemi.

Před osmi lety jsem napsal několik veršů k tehdejšímu válečnému běsnění. I když stále ještě prožíváme krásné jarní svátky velikonoční, chci vám je znovu připomenout. Jsou bohužel stále aktuální.

 

Jaro v Bagdádu

 

Krchov na ropě.

Ze Sulejmana vytéká mícha.

Pod plachtou děcko bez noh

ještě dýchá.

Hvězdy-bomby zažehují kostry stěn.

Na dlažbě menstruují hadry

ze včerejších žen.

Střepiny lebek.

Antraxovou mouku zvrací boží mlýny.

Modlí se

pokrytci

a prodávají jako ostatky

slzy z Palestiny.

Být Bohem

odhodlám se k činu

a do úst vlastních

hodím minu.

Autor: Miloslav Štěrba | úterý 26.4.2011 4:52 | karma článku: 11,43 | přečteno: 1062x
  • Další články autora

Miloslav Štěrba

Jak dál v Evropské unii?

12.10.2011 v 18:25 | Karma: 11,71

Miloslav Štěrba

Jede, jede mašinka...

6.10.2011 v 6:45 | Karma: 9,35

Miloslav Štěrba

Jsem křesťan a kdo je víc?

2.10.2011 v 18:09 | Karma: 18,16