Dost bylo 21. srpna!
Už z tohoto pohledu si vláda nezaslouží naši úctu.
A tak se ještě vracím k historii. Určitě o víkendu si lidé počtou, jak že to vlastně tehdy bylo, když na nás přijeli bubáci v tancích. A stačilo začmárat tabulku na domovní zdi, a konvoj zamířil špatným směrem. Takoví jsme byli pašáci! Ani vodu jsme žíznivým vojákům nepodali. A kolik jsme jim toho navyprávěli o demokratizaci, když někteří z nich ani rusky neuměli, třebaže byli občany SSSR. Holt, byl do dialog hluchého s němým. Jen nám to nikdo neuměl říct, že s vojáky je zbytečné vést dlouhé rozhovory, jestliže jednou mají příkaz vyjet, dojet a odjet. Nic víc se tu vlastně v tom roce 68 nestalo. Jen nás obsadili spojenci. Už to je hodno zápisu do knihy kuriozit! Tanky poslali všichni, kromě toho lotra Ceausesca, ostatně, rumunští demokrati mu to spočítali a jako jediného východního komunistického vůdce ho zastřelili jako psa, i s manželkou.
Noviny budou opět referovat o srpnu 68 jak je tu zvykem. Tudiž se budou vzpomínat oběti (zcela zbytečné, náhodné), zapějí se ódy na rozvahu národa, který podpořil své komunistické šéfy v jejich naivním trucpodniku zvaném Pražské jaro. Ještěže nás ušetří poznámek o jednotě strany (Dubčekovy) a lidu! Jaké dlouhé trvání by tato jednota asi měla si snadno uděláme představu, když se vrátíme ke dnům cinkání klíči v listopadu 89. S jakým pokračováním bychom měli počítat, kdyby v této zemi vznikal, bez spojeneckých tanků, socialismus s „lidskou tváří“? (Jen odbočím. Včera ráno jsem si v Budapešti prohlížel památník Sovětské armádě – osvoboditelce. Stojí nedaleko maďarského Parlamentu. A to si v této zemi zakusili události roku 1956.) Ale vraťme se do roku 68. Sám jsem měl příležitost zažít na vlastní kůži události v epicentru dění, v Praze. Dovolte mi sáhnout po deníku:
V roce 1968, ve středu 21. srpna, jsem byl v Praze. Den předtím si koupil zpáteční jízdenku na vlak do Paříže (346 Kč) a ráno přišel na Hlavní nádraží. Jenže vstup zatarasil sovětský tank. Za pár hodin jsem už ležel v rozbitém výkladu na Václavském náměstí a kolem dopadaly kusy omítky z ostřelovaného kulomety Národního muzea. Pod dojmem těchto a dalších událostí jsem tři dny poté nasedl na Smíchově do prvního vlaku, který odjížděl z republiky na Západ. Odjížděli v něm zahraniční turisté, které uplynulé dny uvěznily v naší republice. Tuto komplikaci jsem poznal až na hraničním přejezdu, kde jsem byl vyzván k opuštění vlaku, byl mi odebrán pas, nicméně nepozorní pohraničníci mi nezabránili odejít z kanceláře a nasednout do rozjíždějícího se rychlíku. V dalších dnech jsem prožil doslova kalvárii exulanta bez dokladů, a mnohokrát překročil hranice v Německu, Francii, Švýcarsku, abych nakonec na počátku října zamířil zpátky do svého Československa.
S touto zkušeností jsem rok poté, 20.srpna, znovu přijel do Prahy. V předtuše dramatických střetů docela konsolidované státní moci konzervativců KSČ a jejich anarchisticky založených odpůrců. Mezi ně jsem se počítal i já, třebaže jsem zdaleka neprojevoval svůj záporný postoj k srpnovým událostem jako mnozí jiní. Nicméně jsem byl doslova okamžitě zatčen za pobuřování (měl jsem na bundě trikoloru s černou páskou), a po výslechu druhý den propuštěn. Pokuta však spolkla veškeré mé finance. Za tuto cenu se mi nechtěně dostalo příšerné poučení o brutalitě moci. Když příslušníci bezpečnosti tloukli a uráželi zatčené. Vracel jsem se na Moravu stopem, a v Kutné Hoře mě znovu zadrželi, jenže vyslýchající příslušník SNB posléze zcela souzněl s mými názory na dění v této zemi.
Na jaře 68. roku vývoj v této zemi směřoval, jak se tvrdilo, k socialismu s „lidskou tváří“. Pokud by vedení země respektovalo hospodářskou integraci v RVHP a vojenském seskupení Varšavské smlouvy určitě by muselo dojít k zásadnímu střetu. O jaké politické (a hospodářské) svobodě mohli uvažovat politici v ČSSR, a přitom respektovat spojenecké závazky? V době, kdy Evropa byla rozdělena od skončení Druhé světové války „železnou oponou“.
Po srpnových událestech v ČSSR, za několik málo let, se neproduktivní sovětský systém v SSSR vyčerpal a příchodem k moci generálního tajemníka Michaila Gorgačova nastala závěrečná fáze existence komunisty řízené společnosti. S následným rozpadem celého východního bloku. Otázkou zůstává, nakolik posrpnový vývoj u nás neakceleroval zánik SSSR? Krátkodobě ještě utužil stávající poměry a oddálil možné demokratizační proměny. Ukázal však neživotaschopnost totalitně řízené společnosti, která nedokázala akceptovat modernizační tendence a v demokratizaci spatřovala ohrožení vlastních mocenských zájmů. Nakonec nás vývoj vrátil do kapitalismu. K adoraci soukromovlastnických poměrů. Jestliže mohl být předsrpnový vývoj v ČSSR jakýmsi korektivem vývoje společnosti založené na negaci kapitalistického výrobního způsobu, 21. srpen 68, jeho následné normalizační období, ale zejména byrokraticko-militaristická podoba správy SSSR, udělaly tečku za jedním pokusem.
V srpnu 68 se odehrávaly po celé zemi nekonečné diskuze s vojáky o tzv. nesmyslnosti vstupu armád do naší země. Myslím, že nikdy v historii lidstva se neproneslo tolik zbytečných slov. Snad jenom Češi se procvičili ve znalostech ruštiny. Návrat k srpnovým událostem svým způsobem legalizuje dnešní „majitele klíčů“. Nelze se však od něho odrazit k racionálnímu směřování organizace života v naší vlasti, např. k ocenění úspěchů z výstavby socialismu, což také patřilo do repertoáru diskutérů s „okupanty“. Nakonec, v jiném politickém uskupení, jsme nyní sami účastni vojenských intervencí s významným dopadem na životy nám vzdálených lidí. Uvedené srpnové datum už dávno zastoupilo 11. září 2001.
(foto: členové KC OF Zlín po 20 letech)
Miloslav Štěrba
Jak dál v Evropské unii?
Staré kultury Mezopotámie, Číny, Egypta zmizely pod nánosem dědictví starých Řeků, Římanů, novodobých náboženství, ale zejména dvaceti století historie na našem kontinentě. Jsme Evropané, stejně jako do jiných geografických lokalit řadíme jiné civilizace, jiné národy
Miloslav Štěrba
Na kolik procent jsme právním státem?
Vláda tvrdí, že je třeba vybrat od lidí víc peněz, průměrným důchodcům příliš nepřidávat, neboť se musí plnit usnesení Ústavního soudu. Proplácet vyšší důchody lidem, kteří do systému „přispěli“ větším dílem. Faktem zůstává, že si tito lidé také ze systému nejvíce odnesli.
Miloslav Štěrba
Jede, jede mašinka...
Vlaky nás povznášejí k poezii dálav, k cestám do široširého světa, k dobrodružství při pohledu na historii železnice. Pokud je také nepotřebujeme k praktické dopravě – do práce, do školy atd.
Miloslav Štěrba
Nejpopulárnější politik České republiky
Podle zářijového průzkumu agentury STEM se nejpopulárnějším politikem na české scéně stal senátor Jiří Dienstbier. Mezi prvními pěti politiky se tak umístili čtyři z ČSSD (Sobotka, Hašek, Zaorálek). Proč právě ten nejméně „ostřílený“ obsazuje vedoucí pozici? A proč hlavní straničtí lídři jsou méně oblíbení? A co je to za hodnotový systém – zaujímat místo na žebříčku popularity? Jakou má vypovídací hodnotu? Takhle si možná budete klást otázky, při pohledu na graf úspěšnosti předkládaný agenturou STEM...
Miloslav Štěrba
Jsem křesťan a kdo je víc?
Petr Gazdík s oblibou uvádí na posílení svého vlivu, že jako křesťan dělá to a to, případně něco jiné nedělá. K tomu vychovává, jak nám sděluje, své děti. Naposledy v neděli v programu na Primě zdůraznil, že jeho děti jsou vedeny v úctě vůči starším. Protože je křesťan.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Chtějí posílit liberální křídlo. V boji o Senát vsadili Piráti na stará jména
S podporou Pirátské strany bude v letošních senátních volbách kandidovat 11 lidí. Obhajovat bude...
Nemocnice začaly odmítat ukrajinské lékaře, počáteční nadšení pominulo
Premium Těsně po napadení Ukrajiny Ruskem české nemocnice přijímaly tamní lékaře s otevřenou náručí a samy...
Navrácení dětí a mír se zapojením všech stran, vyzvali lídři na závěr summitu
Sledujeme online Účastníci prvního summitu o míru na Ukrajině v závěrečném prohlášení vyzvali k návratu dětí...
ANALÝZA: EU už ví, jak na migraci. Bude platit flexibilní mechanismus solidarity
Premium Země evropské sedmadvacítky mají před sebou dlouho diskutovanou dohodu o migraci. A Brusel nyní...