Davis Cup aneb jak nezblbnout...

Přínos Čechů ku slávě tenisu? Vydržíte tři dny sledovat Davis Cup a mít zapnutý zvuk svého televizoru? Jste ochotni se nechat terorizovat neustálým bušením, pískáním a troubením, které ovšem mají daleko k hudbě, třebaže čeští fanoušci používají hudební nástroje?

Oč lépe jsou na tom obyvatelé subsaharské Afriky, když v rytmu bubínků natřásají jejich dámy vším, čím je příroda obdařila. Naše buranská kultura fandění je nezřídka oceňována reportéry jako výraz sportovní vyspělosti. Na hokeji takovýto fanoušek kope nebo práská po celý zápas do nějakého blízkého plechu, a pobyt v hale je pak vskutku zážitkem.

Jenže od sportu jakým je tenis bychom čekali malinko víc. Např., aby pořadatelé dokázali usměrnit chování fandů, zakázali používání nástrojů všeho druhu ( na fotbale to dost dobře nejde, a zapísknutí v pravou chvíli dokáže udělat své ), což v komorním prostředí kurtu lze. Jen se mi zdá, že ve světě, a zejména u nás, už organizátoři rezignovali na projevy hlukového barbarství, a snad nás vysvobodí nějaká směrnice z Bruselu. Chápu, že tento druh humoru je dost nepatřičný. Jen se snažím najít východisko.

Na druhé straně, není půvabné mít zapnutou televizi a přitom poslouchat Čajkovského?