Už se zde vyrojily reakce na rozhodnutí poslance Stanislava Humla přejít do klubu ČSSD, a později, ( jak sám uvedl, ještě není rozhodnut) snad i vstoupí do ČSSD.
Ačkoli můžeme mít nejrůznější názory na jeho postup, přechod poslance z vládní koalice je v této zemi neznámým krokem. Zatím se korupčně získávali přeběhlíci do vládního politického uskupení, jak to dokázali poslanci Melčák a Pohanka. Mělo to logiku, byli za tím prebendy, anebo že by jen nesouhlas s politikou Jiřího Paroubka?
Myslíte, že se někdy dovíme, co bylo příčinou přechodu zmíněné poslanecké dvojice z jednoho tábora do jiného, na hony vzdálených svými volebními programy, politikou i politiky. V případě Stanislava Humla jsme zaznamenali odpor pana poslance vůči obdivnému počinu předsedy VV Radka Johna k činům skupiny Mašínů. A to je odpor jak hrom! Vždyť většina národa považuje činy skupiny Mašínů za zločiny, stydí se, že pošpinili renomé svého statečného otce, a zejména si nezaslouží metály, jak je ochotně rozdávají čeští pravicoví politici.
Snad ještě nikdy jsme neměli před očima tak diametrálně různá stanoviska premiéra, prezidenta i ex-prezidenta. O názoru pana Vondry raději pomlčím. Na činy spojené s odbojem. Tím protikomunistickým. Ozvláštněné právě v případech, že potrefení měli komunisty ve svých rodinách, byli jimi vychováváni, a dosud se od nich nedistancovali. Ale žádat pro jejich potenciální vrahy vyznamenání a místo v učebnicích historie – to by nevymyslel ani největší z Čechů, Jára Cimrman.
Jestliže i nyní nám činy bratří Mašínů vstupují dramaticky do dění na aktuální politické scéně – toť jistota, že jejich činy nezapadnou do zapomenutí. Ví to jistě pan poslanec Huml, a také šéfové ODS, kteří okamžitě začali hovořit o přeběhlictví. Srovnávali konání přeběhlíků Melčáka a Pohanky s postupem Stanislava Humla, nestranického kandidáta za VV. A po nich to ochotně papouškoval i Jakub Železný, když měl ve studiu předsedu klubu soc-dem poslanců Jeronýma Tejce. Že by měl zapotřebí koukat se na svět kolem cizíma očima?
