Průkopníci nových školních osnov bojují za to, aby se vypustila polovina učiva. Ačkoliv to prý bylo míněno s nadsázkou, je otázkou, které té poloviny, nebo části, by se to týkalo. Jak se zdá, reformátorům by vhod přišel i dějepis.
Samozřejmě. Kdo by se chtěl biflovat data, letopočty, významné události. Je to přece zbytečné! Jenomže o to jednodušší je pak přesvědčit, že všechno bylo vlastně trochu, případně úplně, jinak. A na tom stavět svoje další plány.
Říct, že historie je jen jedna, je sice krásné, ale víceméně idealistické. Nejenže mnohé historické události se hodnotí až s odstupem doby a na základě toho, v co vyústily, ale také kronikáři byli a jsou vždy jenom lidé. Se svými názory a svou vizí pokračování chodu světa. A tak, abychom se odchýlili od současné kontroverze, jinak hodnotí Bitvu na Bílé hoře, která mimochodem letos oslaví svoje čtyřsetleté výročí, zastánce vítěze, jinak pak historik tábora poražených...
Nikdo, nebo přesněji málokdo, se ale dnes nepře o dějinách vzdálenějších. Na nich si už nikdo nic neurve! Jablkem sváru je moderní historie, ač samo o sobě protimluv, tedy období dejme tomu posledních 100 let. Dvě světové války, vznik Československa na pozadí dobových evropských událostí, poválečný vývoj.
Nejsem historik, abych dokázal objektivně dějiny hodnotit. Na druhou stranu – stejný protimluv, jako moderní historie, je i slovní spojení objektivní historik nebo objektivní novinář. A to nemyslím nijak pejorativně. Stejně, jako u zmiňovaných kronikářů. Každý historik, či novinář, je jen člověk s vlastním názorem a hodnocením událostí a dostupných informací. Jak jinak by bylo možné, že na stejnou věc existují tak zásadně protichůdné výklady?
Jedno ale je subjektivní hodnocení, i když z rádoby nejobjektivnějšího pohledu, jiná věc je vědomá manipulace a přizpůsobování si výkladu dějin svým zájmům pro současnost. Už několik roků pozpátku je takovým momentem i mementem II. světová válka. Stejně, jako kdysi byly veškeré zásluhy připisovány Rudé armádě, potažmo Sovětskému svazu, posledních pár let je evidentní snaha ne věci uvést na pravou míru, ale kartu úplně obrátit a přihřát polívčičku Západu, nebo spíš armádě USA. A, bohužel, nejsou to jen výkřiky do tmy, ale konkrétní prohlášení na nejvyšší politické úrovni, která popichují političtí bafuňáři s různými zájmy!
Co z toho plyne? Přesně to, co je naznačenu v titulku. Přepisováním dějin si každý, kdo se chce chopit vlády nad světem, vytváří podmínky a argumentaci pro svoje kroky. Skutečných pamětníků II. světové války je už jen hrstka a jejich vzpomínky i pohledy se už dají korigovat odkazem na vysoký věk. Naopak to není zas tak dávno a ‚přínos‘ pro současnost znamená pro nynější vykladače historie příslovečné zlaté vejce. Jde o poslední celosvětový konflikt, na němž se dá jasně vymezit dobro a zlo. Spojenci a tehdejší SSSR, za jehož nástupce je dnes prezentováno Rusko. Že se v tom už tak nějak ztrácí prvotní přičinění hitlerovského Německa, bez kterého by válka vůbec nebyla, není třeba přece vytahovat! Hlavní je si vlastním výkladem dějin zajistit pevnou půdu pod nohama a vytvořit dispozice pro kroky následné, o nichž už nebude přece důležité diskutovat...
