Současní politici dělají jen to, co Otec vlasti. Budou také Největšími Čechy?

Glorifikace, či naopak zatracování, historických postav k dějinám tak nějak patří. Otázkou ale je, jaká byla skutečnost z pohledu jejich souputníků. Stanou se za nějaké století i současné politické špičky Největšími Čechy? 

Kritika vládnoucí garnitury, a to v jakémkoliv období, má tři podoby. Buďto do ní ‚programově‘ buší zhrzení zastánci vlády předešlé, permanentní revolucionáři, kteří nebudou spokojeni nikdy a s nikým, či nemlčící většina posuzující vládní kroky optikou jejich dopadu na sebe a své okolí. Objektivní názor, ať chceme nebo ne, ale prostě neexistuje. Každý se totiž s nějakým nahlížením světa narodil, a tu více, tu méně, jemu přizpůsobuje svůj pohled na realitu.

Výklad historie je spíš dílem dějepravců a historiků, kteří, jak už bylo zmíněno, události hodnotili také podle toho, co jim bylo podle gusta, či naopak čemu stáli v opozici. Svět se tím stává černobílý s jasně nalajnovanými hrdiny a padouchy. To podle toho, co se zrovna hodí, který zaznamenávač dějin je aktuálně politicky korektní. Ať už to bylo v éře rozvíjejícího se socialismu, nebo budování kapitalismu.

Před nějakým rokem Českem proletěla anketa, kdo že byl největším Čechem v historii. Ačkoliv jsem sám osobně tento plebiscit zdaleka obešel, na stupních vítězů bych raději rozhodně viděl Járu Cimrmana, než Karla IV., který se nakonec stal vítězem závodu, jenž nemohl být stejně dekorován. A to ne, že bych měl něco proti Otci vlasti, ale proti samotné nesmyslnosti ankety.

Karla IV. ale přece jenom něco spojuje napříč moderními dějinami. Hodil se jak komunistům, tak i tržním ekonomům. Kromě budování jeho kultu se ale také můžeme dovědět, že možná ani neuměl pořádně česky, protože byl rodem Lucemburk, jehož původ odpovídá jeho přídomku, tedy dnešní Lucembursko. Od dětství byl vychováván na francouzském dvoře a vládl ne jenom Čechám, ale mimo jiné i celé říší římské. Čí byl tedy panovník? Je snad především propagandistickým vzorem jednotné Evropy? A představoval si ji ve svém pojetí vůbec tak, jak na něj, či jeho dalšího nástupce - Jiřího z Poděbrad, poukazují současní zastánci EVROPSKÉHO DÍLA?  Mluví se také o tom, že své moci dosáhl i díky možnosti dosazovat na vlivná místa SVÉ LIDI. V čem je to jiné než dnes? I dnes jde především o klientelismus, obsazování potřebných funkcí lidmi, kteří buďto z vděčnosti nebo ambicióznosti dělají, CO JE POTŘEBA. Proměnlivost názorů s ohledem na veřejné mímění nebo politickou atmosféru, to všechno už tady bylo před staletími a je tady znovu, či spíš stále.

Kdo bude příštím Největším Čechem za pár století? K obhajobě současných politiků je potřeba říct, že ubývá toho, čím by bylo možné se pozitivně proslavit. Nové univerzity s více či méně pochybným pozadím vznikají jako podnikatelský záměr, nikoliv co by pýcha vzdělanosti, nad stavbou nějakého mostu se dnes už nikdo nepozastavuje, spíš nadává, když není tam, kde by si představoval, a budování nových městských částí? Ať už to bylo za socialismu třeba Jižní Město nebo mostecký Chánov, v nedávné minulosti všeliká satelitní městečka plná podnikatelského baroka, nic z toho jejich osnovatelům slávu nepřineslo. Přesto politikům nejde upřít, že ve šlépějích Karla IV. neputují dál. Obsazují sféry vlivu, snaží se získat prospěch ze své funkce, mění svou strategii podle aktuální potřeby, usilují o ovládnutí čím dál většího prostoru. Co jim kdo tedy chce vyčítat, když se snaží pouze napodobovat Největšího Čecha? Lze jen váhat, zda stále přetrvává politický středověk nebo byla Karel IV. opravdu takový pokrokový vládce.