Už několik olympiád zpátky mám pocit, že tím neužitečnějším, co by měli olympijští bafuňáři udělat, je olympijské hry úplně zrušit. Ne jenom ty aktuální, ale i všechny další.
Asi se najde spousta zastánců olympijské myšlenky, co netrpělivě očekávají, až to v Riu vypukne. Jistěže je olympiáda sportovním svátkem, ale je také důležité si položit otázku, zda na prvním místě, jak by to mělo být. Stále víc do ní promlouvá politika, marketingové zájmy, podstrojování sportovním primadonám, nesmyslný kolotoč peněz. Při tom už dávno se mluví o tom, že minimálně za poslední dvě dekády jsou olympiády prodělečným podnikem a naivní představa, že se budou lidé do pořadatelské země a města vracet ještě dalších X roků jenom kvůli tomu, že tam kdysi cosi událo, přináší vystřízlivění sotva pohasne olympijský oheň a přijde čas splácet dluhy…
Co se týče olympijského Ria, pak toto platí dvojnásob. Už jenom samotný fakt, že olympijským ‚vejborům‘ ani jejich politickým loutkovodičům nevadí, jak se do přípravy her hrnou peníze na úkor brazilské chudoby, je pouze výrazem bezohlednosti. Nebo snad přidělení pořádání olympiády mělo být gestem napomáhajícím nastartování prosperity?
Kolik stojí novostavby komplexů sportovišť a kolik z nich bude po olympiádě využíváno? Kolik bude stát jejich údržba? Chtíc nechtíc některá z nich budou zet prázdnotou, protože spousta sportů se na vrcholové úrovni v Brazílii ani neprovozuje, stejně jako je tomu třeba u nás, či v kterékoliv v jiné zemi. Tak to prostě je. Užijí si svých pár dnů olympijské slávy a utrum.
A o tom, co se nadělalo za poslední dobu účelově s opakovanými dopingovými testy starých vzorků, snad už ani není potřeba mluvit. Neznamená to, že bych popíral prohřešky Ruských sportovců, nicméně současně si myslím, že vzhledem k vyrovnanosti výkonů na vrcholné úrovni to vnucuje přinejmenším podezření, že trénink není to jediné, co je potřeba pro úspěch udělat. Bez rozdílu národnosti a státní příslušnosti. Rozhodně už nejde o sport pilovaný přirozenou cestou. Už i podmínky, které je potřeba sportovcům vytvářet, jsou svým způsobem podpůrnými prostředky, bez nichž by se nikdo ani neuprdl. Má to smysl?
Sport, včetně toho olympijského, už není jenom o tom, kdo je lepší nebo nejlepší, ale komu se podaří sehnat víc podpory na to, aby se nejlepším stal. Pořadatelé olympiád se snaží ohromovat, trumfnout ty předchozí, Ale stalo by se něco, kdyby to nebylo? Možná ani ne. Ve výhledu si myslím, že trapnost a zbytečnost olympiád se bude nadále prohlubovat. Ale jako politický prostředek se stanou stále mocnějšími.
