Je to trochu potíž. Možná i víc, než trochu! Pokud nařknete novináře z poněkud pokřiveného vidění světa, bude se ohánět svobodou slova. Platí to stejně v okresním plátku, jako v České televizi. Otázkou ovšem je, do jaké míry si jakýsi informační harašment veřejnoprávní médium může dovolit.
Strážci strážců demokracie, tedy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v ničem nepřipouští, že by zpravodajství ČT, ať už vědomě, či nevědomě, chybovalo. Je to ovšem vcelku logické. Pakliže by Rada pochybení připustila, zároveň by tím přiznala svoje selhání. A to už by bylo na pováženou, sic by se někdo mohl začít hloupě doptávat, k čemu že vlastně takový orgán slouží.
Pokud se ale člověk neupře pouze na veřejnoprávní sdělení, je mu jasné, že to nějak hapruje. Že věci se v některých případech mají trochu jinak, než je nám oficiálně sdělováno. Bohužel ale argumentace typu, že je potřeba stůj co stůj držet basu s Bruselem vyměřenou linií bez ohledu na obsah, není asi to pravé ořechové. Konkrétně ve zpravodajování ukrajinské krize. Do boje s ČT se ale nechce ani politikům. Jsou si vědomi, že kouzelná krabička je stejně jako oheň dobrý sluha, ale špatný pán. Je snadné se znelíbit a pak marně čekat na pozvání do televizního vysílání. Jdou do toho jen ti, kteří už mají takříkajíc PO ŽÍŽALKÁCH. Tedy mediální utrum!
Nicméně samotní moderátoři dávají dostatečně na srozuměnou, kdo je NÁŠ a koho je potřeba POTOPIT. Byl jsem svědkem debaty, kdy ke vší smůle moderátora si dramaturgie pozvala dva odborníky, kteří se spolu víceméně shodovali, ale evidentně z jejich úst neplynulo to, co bylo očekáváno. Moderátor měl asi špatný den, neboť se mu opakovanými zavádějícími dotazy nepodařilo řečníky vmanévrovat do prostoru, který byl zapotřebí. To je ale jen malá epizodka. Že se sejdou v diskusním pořadu zcela NÁHODNĚ hosté hlásající veskrze totéž, či naopak poněkud televizně kontroverzní vyjádření provází jistá agresivita moderátorů, kteří za každou cenu chtějí osloveného utáhnout na vařené nudli, není žádnou výjimkou.
Čemu ČT slouží, naznačuje i poslední drobný detail. Veřejnoprávní kanál vyslal svoje zpravodaje, aby provázeli americký konvoj po celé jeho majestátné pouti napříč Evropou. Pro každý stát má přece televize své SPOLEHLIVÉ zpravodaje, proč je tedy nezbytno mrhat dalšími prostředky, aby se speciální štáb věnoval bouřlivému vítání vojenské kolony na své pouti? Má to snad našemu diváku podsouvat pocit provinění, pokud se nechystá s jásotem vyrazit do ulic?
Těžko říct, které nitky ve skutečnosti hýbou Českou televizí, ale pokud jde použít známé rčení – koho chleba jíš, toho píseň zpívej, pak nějak všechno nenadále do sebe zapadá…!
