O EU se ve školách učí jako kdysi o Sovětském svazu

Vidíme to na každém rohu. Všude se propaguje podpora EU, ve školách se valí do hlav dětí euroidealistický dril. Bohužel si to nic nezadá s někdejší kultem SSSR. Zbývá už jenom zverbovat novodobé pionýry.

Na příkladu britského referenda je to jasné. Ačkoliv statistické výsledky jsou oficiálně vykládány tak, že ‚staří blbci‘ pokazili těm mladým život, dají se data číst i jinak. Hned po vyhlášení výsledků totiž přinesla Česká televize zprávu o tom, jak se mladí neplnoletí v Londýně bouří, neboť i oni by chtěli zasáhnout do hlasování, neb tak, jak to dopadlo, je pro ně ŠPATNĚ.

Obecně se dá říct, že pravověrní demokraté, nebo aspoň ti, co to sobě tvrdí, jsou k přijetí výsledků všelidového hlasování, ať už v tomto referendu, či třeba při volbách, poměrně nedemokratiční, neochotní přijmout pro ně nevyhovující většinový hlas. I po BREXITU paradoxně dostávají víc prostoru ti, kdo donekonečna vymýšlí další a další katastrofické následky před zastánci odchodu, kteří si prostor pro své argumenty jak vidno nezaslouží. A bohužel je to patrné i na postoji teenagerů, jimž také respekt k volbě většiny nic moc neříká.

Ve školách se propaguje EU jako ráj na zemi a všichni, kdo s tím nesouhlasí, jsou jen pouhý póvl a nepřátelé pokrokové společnosti. Špatní a zlí lidé nemyslící na budoucnost svých potomků. Euroidealismus školních osnov předkládá žákům a studentům všechny vymoženosti EU jako samozřejmost, s níž je spjata jejich světlá budoucnost. A je vidno, že toto tažení vzdělávacího systému je úspěšné nejen u nás, ale také v dalších členských státech. Proto se mladí, dosud nekonfrontovaní s realitou, bouří a hrozí pěstičkami. S přibývajícím věkem voličů pak přichází prozření a konkrétně v britském referendu se také začal měnit poměr pro a proti.

Už před časem proběhlo médii postesknutí naší eurokomisařky Věry Jourové, že by bylo špatně, aby vztah veřejnosti k EU se přehoupl do podobné letargie, kterou jsme byli za onoho času zmítáni při nekonečném vzývání budovatelských úspěchů v SSSR. U velké části eurounijní populace ale tento čas už nastal. A nic na tom nezmění ani školní dril, ani nastrkování mladé generace jako oběti špatného vztahu k evropským hodnotám. Dokud se ovšem bude držet tvrdá linie evropské propagandy, lídři EU si rozhodně lepší oko u obyčejných lidí, kterých je většina, neudělají.