Nápady ombudsmanky jsou šílené. Proč se ji ale nikdo nesnaží přibrzdit?

Odpověď na řečnickou otázku v titulku je vcelku jednoduchá. Byla by to jen ztráta času. Jediné, co svými výroky může doopravdy dokázat, je naštvat spoustu lidí.

Současná ombudsmanka Anna Šabatová je třetí ‚místodržící‘ od vzniku funkce v roce 2000. Na rozdíl od svých předchůdců Otakara Motejla a Pavla Varvařovského, požívajících přirozené autority,  je o ní slyšet snad až zbytečně příliš často. A ne vždy zrovna v souvislostech, které bychom od zastánce práv českých občanů očekávali.

Veřejná ochrana práv, což bylo do vínku ombudsmanům vloženo, se ovšem jen těžko odděluje od politické moci, jejíž ovlivňováni mají naopak tito ochránci před zvůlí úřadů a institucí ve výkonu veřejné zprávy zapovězeno. Nicméně ale právě z toho plyne první důvod, proč v případě Anny Šabatové platí ono okřídlené ‚Slova se mluví a voda teče‘. Reálné pravomoci jsou totiž spíš postaveny na předpokladu vyslovení svého názoru a doporučení nad tím kterým problémem. Se závazností jeho přijetí pro ty, kterých se závěr týká, je to už trochu jiné. Jednoduše řečeno, říkat si může co chce, MY, tedy MY zainteresovaní, si uděláme také, co uznáme za vhodné. Pravomocí ombudsmana totiž není měnit nebo rušit rozhodnutí jiných institucí.

S tím samozřejmě také souvisí fakt, že pokud se některého z nápadů Anny Šabatové nechytne někdo, kdo má skutečně tu kompetenci ho prosadit, je veškerý lament nad navrhovanými šílenostmi jen ztrátou času a důvodem si zanadávat. Nic víc, nic míň. Ochránci práv totiž nepřísluší zasahovat do činnosti soudů všech stupňů a jejich rozhodovacích pravomocí, parlamentu, prezidenta ani vlády, či například státního zastupitelství nebo zpravodajských služeb. Což znamená, že méně znamená mnohdy více, tedy pokud, jako její předchůdci, by se nevyjadřovala k věcem nepříslušným, braly by ji výkonné orgány víc vážně. Tak mám spíš pocit, že se vždy nechá jenom vyvztekat, jak rozmazlené děcko, a je zas na chvíli klid!

Tím dalším důvodem, proč si nikdo nechce špinit ruce s nějakým problematickým TY, TY, TY, je patrně i obava z toho, že by se na náš stát vznesla vlna kritiky ze snahy ovlivňovat veřejná práva a umlčovat nepohodlné. Však s tím zkušenosti, například z událostí v Polsku a snahy EU zasahovat do ‚domácích pořádků‘, máme. Bylo by to spíš mnoho povyku pro nic, tak proč si pálit prsty a být politicky nekorektní?

A poslední důvod NEPRŮSTŘELNOSTI ombudsmanky, který mě napadá, ale bezesporu existují i další, je ve smyslu ještě jednoho přísloví – kde není žalobce, není ani soudce. V drtivé většině prapodivné podněty k šetření nejrůznějších nesmyslů, jež reálně víc škodí, než něco řeší, vychází ze strany v současnosti často propíraných neziskovek. Pakliže ovšem svými výroky Anna Šabatová těmto organizacím mluví z duše, není nejmenšího důvodu jí v tom zabraňovat.

Reálnou možností změny je tedy pouze řádné ukončení funkčního období. To je šestileté s možností jednoho dalšího navazujícího. Vzhledem k tomu, že Anna Šabatová svou funkci vykonává od roku 2014, máme si ještě co užít…