Je snad ministr vnitra jen Jandův ch(Ch)ovanec?

Něco je špatně. A jestli to tak má být, tak je to ještě horší. Pakliže ‚silové‘ ministerstvo nafasovalo persónu, která se nemusí ve vládě nikomu zodpovídat a má právo rozhodnout, co je dobře a co špatně, není to ideální stav.

Na vzkvétající socialismus u nás dohlíželi přidělenci a komisaři z SSSR. Už i tuto metu jsme v novodobé historii dohnali. Na ministerstvu vnitra úřaduje pro změnu strážce evropských hodnot. Otázkou ale může být, zda je to jediný ‚Janda‘ na našich ministerstvech. Těžko říct, možná jenom tolik veřejně neexhibují.

To jsou ale jenom fabulace, přítomnost Jakuba Jandy je však realitou. A mně se stále víc vkrádá kacířská otázka, zda skutečně si ho naše vláda vyvolila na to, co sama nezvládá (?), nebo jí byl jednoduše přidělen. Události v Polsku, kde si po volbách začali dělat svoje pořádky, jsou totiž pro Brusel dalším mementem. Do Varšavy Evropská komise vypisuje ultimata. A těžko říct, co se stane, když nebudou uposlechnuta. Další podobnou blamáž si už EU nemůže dovolit, aby někoho ještě nenapadlo pořádat všelidová hlasování o dalších EXITECH.

Nicméně – vraťme se k evropským hodnotám. V rádiu Jakub Janda srdceryvně hovořil o právním státě a svobodě slova. Vznešená MLUVA od někoho, za jehož působnosti na ministerstvu vzniká cenzorský úřad, jakákoliv úcta k hlavě státu (ať už ji respektuje nebo ne) je mu cizí a vysvětluje nám, že nad smrtí Alexandrovců v havarovaném letadle vlastně není třeba truchlit, neboť si to zasloužili? Jsou toto evropské hodnoty, které by nás měl učit sdílet? Výsledky to ovšem asi má. Europoslanec Štětina v něm souzní v každém nadechnutí…!  

Suverenita a povýšenost, jakou nám evropsko-moralistický komisař dává najevo svoji přítomnost – ta je už sama o sobě zarážející. Je to snad sebejistota vlastní nepostižitelnosti, neboť nad ním drží ochrannou ruku někdo další, jehož vůli naplňuje? Otázek je spousta, ale já sám se cítím, jako pitomec, s ponížením malého školáka, kterému rodiče kontrolují aktovku.

Bohužel, jsem už i zaregistroval, že než se zodpovídat za svoje názory a bát o rodinu, je lepší jistá dávka autocenzury. Jestli je to praktický důsledek převychovávání k evropským hodnotám, pak klobouk dolů. A my všichni ostatní, co máme jisté pochybnosti, jsme HLUPÁCI a ničemu nerozumíme. Proto je potřeba nás správně nasměrovat. I proti naší vůli!