Dopingové skandály vypadají spíš jako jiná podoba protiruských sankcí

Je to zvláštní. Vždycky, když se blíží nějaký mezinárodní sportovní podnik, tak ruku v ruce přijde zásadní odhalení dopujících ruských sportovců právě v této disciplině.

Tím posledním, který jsem zaznamenal, byl rozjezd světového poháru v biatlonu. Doping ruských biatlonistů měl za následek, že dokonce sama Ťumeň se vzdala pořádání jednoho ze závodů seriálu. Jak moc dobrovolně, to se můžeme jen domnívat. Možná po ‚dobré radě‘, že pokud se vzdá teď, nebude už nikdo zpochybňovat přidělené pořadatelství mistrovství světa v roce 2021. Kdo ví, co za nějaký rok bude, jak bude potřeba zařídit svět pak. Že se věci řeší podle toho, jak to zrovna TEĎ vyhovuje, na to jsme si už zvykli.

Biatlon je ale jenom jeden příklad. Dopingové skandály provází ruský sport už delší dobu a nemohu se zbavit dojmu jisté účelovosti. První otázkou je, proč se nyní přichází na věci několik let staré, kdo dal podnět k jejich přezkoumání a jak je možné, že dopingoví komisaři na to tenkrát nepřišli? Něco zanedbali nebo nebyl důvod na to přijít? A kdo nyní určuje, které vzorky se budou přezkoumávat a které se mají přeskočit?

Statisticky je totiž velmi málo pravděpodobné, že v poměru sportovců na počet obyvatel by se nějaký hříšník nenašel třeba v USA, kde žije dvojnásobek lidí, nebo v Německu, které je proti Rusku víc, jak poloviční. Ale ono ticho po pěšině, všichni ostatní čistí, jak lilium. A myslím, že řízený doping by sice čísly zamíchal, ale rozhodně by nevygumoval ty ostatní…

Nabízí se tedy otázka: Dopingové skandály se začaly rozjíždět až po nepříliš lidem pochopených protiruských sankcích. Nebylo třeba hledat jinou cestu, jak do problému PUTIN zatáhnout obyčejné lidi? Sport je přece jenom už něco, nač prostý člověk slyší. A pokud se dozví, že někdo sahá na jeho posvátnou kratochvíli, začne být značně rozladěn. Navíc v situaci, kdy je jasný viník…

Vraťme se ale zpět k biatlonu. Možná je to moje vina, ale ve velkém se začal tento problém vnímat rozpitváváním v České televizi při závodech světového poháru v Novém Městě na Moravě. A nepřijde mi ani jako přílišná náhoda, že největšími bijcem se stal Český svaz biatlonu, neboť tento sport je nyní u nás v laufu a zasahuje i ty, kteří ještě před časem netušili, že takový sport vůbec existuje.

Zdá se mi, že se v dopingových skandálech ruských sportovců schází až příliš moc náhod najednou. Až příliš okázale se naznačuje, kdo je tady tím čestným a na druhé straně tím, co nám to KAZÍ. Zatím mi ale přijde, že prvotní prohřešek proti fair-play je právě to, že se neříká celá pravda a neměří se všem stejným metrem.