Dnes nastal ve Velké Británii den ‚D‘. A nejen tam. Když nic jiného, rozhodnutí Britů ať takové, či takové, konečně zavře ústa všem rádcům a nabadatelům, kteří nejlépe vědí, co je pro ostrovany nejlepší.
Otázkou je, PROČ by měli Britové brát ohled na to, co jejich rozhodnutí přinese dalším zemím EU. Otázkou je to třeba i pro naše politické strany ohánějící se pravicovostí upřednostňující osobní svobodu nad vlivem státního molocha. Proč nedopřávají svobodnou volbu jednotlivcům na úkor možného dopadu k mocenským strukturám EU? Proč by se měli Britové rozhodovat na svůj úkor podle toho, co se zrovna hodí ostatním?
Osobně si myslím, že nakonec to pro ‚ochránce Evropy‘ dopadne podle jejich představ. I když asi leckdo bude hledat možnou paralelu s rakouskými prezidentskými volbami, které také ‚dobře dopadly‘ rozdílem 0,1 procenta hlasů a nyní má tamní soud na stole jejich zpochybnění kvůli problematickým korespondenčním hlasům, které volby de facto rozhodly. I pro mě je vcelku sporné volební právo našinců trvale žijících v zahraničí, kteří v žádném případě ani nepředpokládají, že by se do staré vlasti vrátili. I tak cítí potřebu využít možnosti jít volit přesto, že se rozhodují pouze na základě zprostředkovaných informací a zvyklostí své nové domoviny. A za svoji volbu, kterou můžou v těsném výsledku hodně ovlivnit, nenesou žádnou odpovědnost, nebudou nikdy se svojí volbou konfrontováni ve všedním životě.
Tak je to i v případě Britů. Jen oni sami nejlépe vědí, proč se rozhodnout PRO nebo PROTI. Oni sami ponesou následky většinového rozhodnutí ať takového nebo opačného. A nic jim nepomůže výmluva, že se při svém rozhodování nechali unést nějakými nenaplněnými sliby nebo zastrašováním. A i kdyby, dobří rádci zajisté pak dají ruce pryč s výmluvou, že vyslovili pouze svůj názor. Myslím, že mnohdy takové VYSLOVENÍ má spíš podobu vlastního zviditelnění, než nějaké skutečné snahy o DOBRO. Jak jinak si vysvětlit třeba otevřený dopis Tomáše Halíka všem ostrovanům, aby hlasovali pro NEODCHOD? To je spíš opravdu politické producírování, neboť se obávám, že nějaký Tomáš Halík může být Britům úplně ukradený.
Na otázku, zda odchod z EU, či nikoliv, bych snad dokázal odpovědět na základě vlastních zkušeností, pokud by se referendum týkalo ČR. Proto mi přijdou mimo mísu i výzkumy veřejného mínění téma BREXIT u nás. Co mně ale vadí úplně nejvíc, ne jenom v tomto případě, ale obecně při střetech společenských názorů, že pokud jde o názor NEVYHOVUJÍCÍ potřebám ‚obecného zájmu‘, pak jsou za jeho zastánce označováni lidé z nižším vzděláním, nedostatečným přehledem, nechávající se strhnout populismem a cizí propagandou. Ti ‚SPRÁVNÍ‘ (vzdělaní) občané přece volí to, co se od nich očekává. A bohužel – tak je to prezentováno i v případě hlasování o BREXITu.
