V celosvětové válečné zóně se stírají hranice mezi hodnými a zlými

Lidi zase zabíjejí lidi. Po stovkách a tisících. Náboženství nebo politika, všechno jsou jen záminky. Kolo se roztáčí a rozšiřuje dál a vzájemné oplácení pak nemá konce. 

Je to jako jeden ničivý vír - do vzájemných konfliktů se vtahuje čím dál víc, původně nezainteresovaných, stran. Kdyby to nebylo tak vážné, tak by sedělo přirovnání o klucích, co si potřebují dokazovat kdo ho má většího a kdo má větší pravdu. Nakonec přestává být jasné, kdo je ten lepší, hodnější a má tu pravou pravdu.

Každá ze zúčastněných stran si myslí, že oni mají právo na své straně. Z jejich pohledu jsou oni ti hodní, zatímco ti druzí jsou ti zlí, co jim šlapou na "kuří oka". Jenže druhá strana si myslí to samé. Tím pádem považuje zasahování na cizím území a míchání se do jejich záležitostí za své svaté právo, které posvěcuje jakékoliv zvěrstvo. Takže se dostáváme do patové situace, která k ničemu rozumnému nevede. Jenom k další eskalaci násilí a oplácení zla zlem. 

Jedno mají všechny strany společné - mužskou nadvládu a převahu. Už dlouho vládnou názory, že by bylo potřeba víc ženského živlu do mužského světa. A mají velkou pravdu. Ženy netouží po bitvách. Jenže pánové si nechtějí nechat vzít svoje válečnické hry a důležitost z ruky. Nejen v končinách, kde je prakticky nemožné pro ženy získat důstojnou a svéprávnou roli v běžném životě, natož aby o se podílely na rozhodování většího rozsahu, ale skoro všude na světě. Svět by se potřeboval vrátit do ženské náruče, její něhy, porozumění, intuice a zdravého, praktického rozumu. 

Nikdo není zlý jen tak, bez příčiny. Ale všechno se dá léčit. 

KDYŽ SE CHCE!

WHO IS WHO?