Revoluční nápad na charitu pro zlatokopky

Jsem chápavá osoba a soucítím s muži, kteří v článcích a diskuzích pláčou nad velkou nespravedlností, kdy mladé a krásné zlatokopky touží jen a jen po starých, movitých a slavných chlapech. A co ti chudí starouší? Ostrouhají? 

Ne. Doteď se museli spokojit s těmi méně atraktivními, ba co hůř, snad i stejně starými ženskými. Tím pádem to, co jim na sebevědomí klesá, to na ubrblanosti a protivnosti narůstá. Ovšem já mám řešení:

Mezinárodní den charity zlatokopek.

Přiznávám. Trošku jsem se inspirovala v zahraničí, reportážemi plnými šťastných a spokojených německých tatíků a důchodců ve společnosti snědých koček. Pravda, stálo by to děvčata dost odvahy, nepohodlí, možná stresujících zážitků, ale charita o troše odříkání přece je.

Takže rovnou příklad: imaginární pan Pavel, 58 let, pracovník supermarketu, 130 kilo, rozvedený. Ona 25, štíhlá, luxusní blondýnka. Ráno shopping - nové zážitky: vstát brzy ráno, snad už v 8, aby se do 10 stihla upravit. Nastoupit do mírně omšelé Škodovky a jízda do centra, kde se musí korzovat, aby ho vidělo co nejvíc známých, v nejhorším případě nákup čehosi v akci 2 + 1 zdarma, oběd u Macka. Kafíčko a kino s posledními Star Wars. A pak zlatý hřeb dne: návštěva oblíbené hospůdky na Růžky, kam chodí všichni Pavlovi kamarádi! A co - i nějaký tisícový úplateček za dostatečně obdivné zírání - by možná pustil. 21. hodina a máme to. Charitativní dřina je za námi. Ona konečně odjíždí černým kabrioletem do svého loftu.

No není to krásný nápad? Co říkáte? Nespravedlnost byla alespoň jeden den napravena. A co my ženy? Nebojte se. Mám pár dobrých nápadů, jak se odměnit za soužití s těmi brblouny, věčnými nespokojenci    a negativci. Ale to je jen mezi námi, nestárnoucími děvčaty!