Kdo nesází nemůže prohrávat

Propadla jsem hazardu. Můj život byl obohacen o kupu pasivního adrenalinu a nových zkušeností. Svět sportu je něco opravdu nevyzpytatelného. Vsadíte na jistotu - malý kurz, favorit. A pak zíráte: francouzští fotbaloví šikulové sice hrají podle vašich představ a vy už se vidíte bohatší o celých nejméně 40 korun českých (jsem tzv. přízemní hráč, zatím) a najednou vašemu vsazenému týmu začínají jakoby dřevěnět nohy, začínají kolabovat, rozhodčí píská pouze na jednu stranu (nikoliv tu vaši) a v závěru s velkou slávou a překvapením vyhrává záhadným gólem, viditelně horší tým. A mých 10 korun je pryč!

Nevím, jak je to možné, ale většina týmu dokáže vždycky hrát jinak než já vsadím. Podle reakcí diskutujících. vedle obrazovky probíhajících zápasů. je nás, takových amatérských matlalů, vždycky dost. Dám důvěru "našemu Jardovi" a on zrovna nemá svůj den, zatímco příště má, zatímco já dám nedůvěřivou remízu. Ufff zas - nic!

Ovšem to správné napětí má svoje kouzlo - krapet do mě zatnulo drápek. Zaslechnete brněnské rádio, jak to dneska Kometa doma válí a už tam nasázela dva góly (pochopitelně dnes musíte vlastní podpořit sázkou na vítězství!), nebo večer odběhnete od filmu nakouknout, jestli vyhrávají vaši - nebo jako obvykle. Natož hezký, byť vzácný pocit vlastního vítězství, v případě, že si s vlastním chlapem vsadíte proti sobě. A vyhrajete. Sice jednou za x proher, ale i to se počítá. Já se umím radovat i když se trefím dvakrát ze tří, což je prý divný, ovšem tím se moje potěšení násobí, na rozdíl od vloženého kreditu. 

Tak co, Komeťáci, rozstřílíme Slávii na mraky? Vzhůru modrobílé šály, vzhůru Brno - Kometa.... Za deset!