Je už náš hokejový Jarda starý?

Hokej a Jardu řešili snad všichni od hospodských vytrvalců až po ty tři mudrce v televizi. Mockrát jsem slyšela kritiku, jak je naše hokejová hvězda už stará a měli by se tam dát mlaďoši, kteří by určitě nějaký kov vybojovali. 

Jenže to má jeden háček. Copak tam byl sám? Neměli ostatní svoji vlastní šanci zazářit?

Historie se neptá, kdo líp a rychleji bruslil, co si kdo myslí o věku hráčů, co říkal trenér nebo komentátor, Výsledek je jeden a už se nedá změnit. Nechci nikoho z našich hrdinů podceňovat, ale mládí není všechno, jak si mnozí myslí. Léta učení se, dřiny, práce na sobě, praktických zkušeností, dělání vlastních chyb a poučení se z nich - to všechno má svoji kvalitu a váhu, kterou nezískáte za rok, za dva, ani je nekoupíte v žádném eshopu a už vůbec nezískáte na googlu nebo webináři, byť toho nejlepšího superkouče na světě. Přesto by se mohly vyvažovat zlatem a musí si je prožít každý sám osobně.

A na to být osobnost nestačí se tak tvářit a oblíknout si stylový model. Síla osobnosti pramení odněkud zevnitř, nemusí být vidět na první pohled, ale poznáte ji v praxi, ne teorii. Jsou jedinci, kteří se tak už narodí a jsou mnozí, kteří se k tomu dopracují sami během života, ať už patří mezi ty oblíbené nebo pořádně kontroverzní.

Stáří a starý je velmi relativní pojem. Jak už krááásně kdysi napsal mystik František Drtikol, dovolím si citovat:

"Člověk zestárne jen svou vlastní pitomostí. To si najednou myslí, že už je jako čas, aby přestal bejt mladej a lehkomyslnej, začne dělat starýho tak vopravdicky, že je vod dědka k nerozeznání." 

Přejme si víc osobností všech věkových kategorií a neberme vyšší číslo v datu narození zas tak vážně. Jak hlásali staří Číňané: máme jeden věk napsaný v občance a pak druhý, ten skutečný. Jarda je toho názorným příkladem a může nám být krásným příkladem i v mnoha a mnoha dalších oblastech.

PS: Snad by mi Jaromír Jágr odpustil mé familiérní oslovení, kdyby můj blog četl, Jako ženské, navíc ve věku, kdy se ve zdravotnických zařízeních setkává s velmi nepochopitelnými a netaktními poznámkami na svůj ročník. Jak už se člověk po čtyřicítce necítí starý a nebere hromadu prášku, je divný...