Zapálit svíčku nestačí! Zlu je třeba se postavit!

Bude to už skoro týden, co došlo k útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo v Paříži. Světoví politici, včetně těch našich, se zaklesnutí do sebe navzájem prošli po pařížském bulváru, desítky tisíc lidí se k týdeníku, o kterém předtím nejspíš v životě neslyšely, přihlásily heslem „Je suis Charlie“ a miliony jich přišly truchlit se svíčkou.

Kolikrát už jsme něco takového zažili? Přesně tolikrát, kolikrát se naše civilizace stala cílem teroristických útoků. Je to vždy stejné. Několik dní se intenzivně truchlí, budují se pomníky hrdinům, mluví se o tom, co všechno pro zamezení terorismu uděláme. Jenže po krátké době opět upadneme do pohodlné letargie a ujišťování, že vlastně žádný rozsáhlý problém neexistuje a jednalo se jen o nějakých pár šílenců, kteří nikoho nezastupují, a že islám je vlastně veskrze mírové náboženství... Přesně to jsme udělali i po atentátech v Madridu a Londýně. Málo nebo dokonce nic.  V Madridu bylo obětí více než desetkrát tolik…..

O problému islámského terorismu se ví minimálně třináct let (od 11. září 2001) a přesto jsme pro jeho vyřešení nedokázali udělat vůbec nic. Kromě toho, že jsme, byť možná v dobré víře, uvedli do zmatků několik zemí, které nyní dodávají teroristům desítky tisíc odhodlaných bojovníků. Afganistán, Libye, Irák, Sýrie….

Nejen, že problém neřešíme, my mu dokonce, podle mého, ani nerozumíme. Nalháváme si, že se jednalo o útok, zaměřený na svobodu slova, jeden z hlavních výdobytků naší civilizace. Uvažování teroristů je ale ve skutečnosti úplně jiné. Jejich hlavním cílem je vzbudit co největší pozornost médií a vyvolat co největší strach ve společnosti. Proto si Islámský stát nechal vyrobit profesionální „výhrůžná“ videa s hořícími západními městy, proto také islamisté vždy útočí tam, kde tuší největší strach, a takovým způsobem, jaký vzbudí co největší a nejděsivější ohlas.

Nyní vyhodnotili, že nejvíce šokují útokem na noviny, a týdenní hysterie v celém západním světě ukazuje, že to vyhodnotili správně. Ale kdyby si mysleli, že západní civilizaci nejvíce ublíží útokem na dlouhé vlasy, jsem si jist, že by nezačaly létat do povětří redakce, ale kadeřnictví.

Ale nejde jen o útoky v Paříži. Kdybychom měli pořádat takový průvod po každé akci, která je s ní srovnatelná, museli by se státníci k průvodům scházet snad každou neděli. Oplakáváme dvacet mrtvých z Francie, přitom ale jen v poslední době zabil islámský stát více než dva tisíce Jezídů, mezi nimi značnou značnou část dětí. Včera či předevčírem islamisté ze skupiny Boco Haram vystříleli dva tisíce lidí v Africe. V žádném případě nechci zlehčovat oběti z Paříže, ale chci tím říct, že neděláme vůbec nic efektivního, pouze velkolepá, a přitom tak levná gesta.

Pokud chceme skutečně vyřešit problém islámského terorismu, musíme být ochotni si tyto věci přiznávat a začít je konečně řešit. Nedávno jsem si listoval v pamětech Winstona Churchilla, který v roce 1938, v předvečer světové války ve sněmovně důrazně opakoval Nevillu Chamberleinovi: Zlu se musíme postavit! Zlu nesmíme ustupovat! Nikdo ho tahdy také neposlouchal…

Ani my se mu dnes nestavíme, my pořád jen diskutujeme. A když se něco stane, tak jde milion lidí zapálit svíčku!