Kdo může za atentát na slovenského premiéra Fica? Takovou otázku si nyní kladou mnozí. Osobně jsem přesvědčen, že za to může především vulgární a zdivočelá politická scéna, jak na Slovensku tak i u nás v Čechách.
Jedna věc je mít různé politické názory. To je základní součást našeho politického systému-parlamentní demokracie. Úplným opakem a těžkým faulem je ale ty svoje prosazovat silou nebo dokonce snahou o zabití svého politického oponenta. Atentát na politika je v našich krajích věc poměrně nebývalá a chci věřit, že zůstane při tomto ojedinělém pokusu. Věřím také, že premiér Fico svoje zranění dobře zvládne a se vrátí ke své práci.
Těžko ale můžeme očekávat od běžného občana, aby se choval slušně a kultivovaně, když mu jsou příkladem naši politici, z koalice i opozice, kteří se na mediální scéně a na sociálních sítích prezentují zcela bez zábran, s vulgaritou hraničící až se zvířeckostí.
Co si jinak můžeme myslet o takové sebeprezentaci našich politiků, jako třeba ministryně Černochové (ODS), která o svojí politické soupeřce Konečné (KSČM) na sociálních sítích prohlásila, cituji, že je „tupá, vulgární a primitivní kráva“. Nebo slova, poslance Koláře (TOP 09), který ex-ministra Zaorálka (SOCDEM) označil v televizi za „čuráka“( omlouvám se za tento vulgární výraz, který používám jen v zájmu autenticity). A pro podobná slova nejde daleko například ani předseda ANO Babiš, který, i když pouze v soukromé korespondenci, která ale byla následně zveřejněna, označil ministra Lipavského (Piráti) za „zmrda“ (dtto, viz výše).
Kultivovat miliony našich spoluobčanů s průměrným IQ 107 nebo ještě mnohem nižším, aby mluvili slušně a nechovali se vulgárně a agresivně, je nejspíš možné, ale určitě je to úkol postupného vzdělávání a bude trvat desetiletí, ne-li generace.
Věřím ale, že lze vyřešit poměrně rychle vulgarity a agresi v ústech našich politiků a mediální scény. Například pomocí paragrafů zakazujících expresivní a vulgární vyjadřování pod razantní sankcí. Nikoli finanční (a pokud ano, tak velmi vysokou), ale například následným zákazem vystupování v médiích a na sociálních sítích nebo celkovým zákazem politického vystupování. Spoluzodpovědnost by měly za vystupování svých členů stejně tak převzít i jejich politické strany a seskupení.
Velmi mne v této souvislosti překvapil pamflet mého, bohužel, jmenovce Zdeňka Šarapatky. Ten ve svém dílku atentátníka popsal jako zmateného „slovenského penzistu, co píše básničky“…,“možná frustráta, co přišel o rozum“, zatímco veškerou vinu za atentát přičítá současné slovenské vládní garnituře, včetně samotné oběti, premiéra Fica. Cituji: „Nenávist, arogance moci, agresivita, cenzura, sprostota bez hranic, co od něj a pohůnků v partaji schytává tamní hrad a svobodná média, výhrůžky, urážky rodin a příbuzných oponentů, ohnuté zákony, jež ničí svobody a mají krýt zločiny, zásahy do osnov vzdělání a odtud knuta jak za Tisa, flusání do tváře spojencům a brutální otočka na Východ, to všechno je pro svobodomyslné Slováky příčinou obrovské frustrace“.
Tak přesně z takového článku čiší ta spousta nenávisti, frustrace a agrese, před kterou Zdeněk Šarapatka sám varuje a která možná „slovenského penzistu, co píše básničky“ pohnula k tomu, aby namířil zbraň na slovenského premiéra. Dokonce zdůraznil, že na pozoru by se měli mít i čeští politici, šéfové hnutí ANO i SPD, Andrej Babiš a Tomio Okamura, exprezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman nebo třeba Jindřich Rajchl (PRO).
Chápu, že si svým článkem chce u naší současné politické garnitury vysloužit nějakou další „kost z bohatého stolu“ poté co mu nevyšla rada ČT, ale nějak mu uteklo, že ten jeho názor nemusí být jediný, a už vůbec ne ten správný.
