Vulgarita naší politické scény zabíjí, aneb není Šarapatka jako Šarapatka podruhé.

Kdo může za atentát na slovenského premiéra Fica? Takovou otázku si nyní kladou mnozí. Osobně jsem přesvědčen, že za to může především vulgární a zdivočelá politická scéna, jak na Slovensku tak i u nás v Čechách.

Jedna věc je mít různé politické názory. To je základní součást našeho politického systému-parlamentní demokracie. Úplným opakem a těžkým faulem je ale ty svoje prosazovat silou nebo dokonce snahou o zabití svého politického oponenta. Atentát na politika je v našich krajích věc poměrně nebývalá a chci věřit, že zůstane při tomto ojedinělém pokusu. Věřím také, že premiér Fico svoje zranění dobře zvládne a se vrátí ke své práci.

Těžko ale můžeme očekávat od běžného občana, aby se choval slušně a kultivovaně, když mu jsou příkladem naši politici, z koalice i opozice, kteří se na mediální scéně a na sociálních sítích prezentují zcela bez zábran, s vulgaritou hraničící až se zvířeckostí.

Co si jinak můžeme myslet o takové sebeprezentaci našich politiků, jako třeba ministryně Černochové (ODS), která o svojí politické soupeřce Konečné (KSČM) na sociálních sítích prohlásila, cituji, že je „tupá, vulgární a primitivní kráva“. Nebo slova, poslance Koláře (TOP 09), který ex-ministra Zaorálka (SOCDEM) označil v televizi za „čuráka“( omlouvám se za tento vulgární výraz, který používám jen v zájmu autenticity). A pro podobná slova nejde daleko například ani předseda ANO Babiš, který, i když pouze v soukromé korespondenci, která ale byla následně zveřejněna, označil ministra Lipavského (Piráti) za „zmrda“ (dtto, viz výše).

Kultivovat miliony našich spoluobčanů s průměrným IQ 107 nebo ještě mnohem nižším, aby mluvili slušně a nechovali se vulgárně a agresivně, je nejspíš možné, ale určitě je to úkol postupného vzdělávání a bude trvat desetiletí, ne-li generace.

Věřím ale, že lze vyřešit poměrně rychle vulgarity a agresi v ústech našich politiků a mediální scény. Například pomocí paragrafů zakazujících expresivní a vulgární vyjadřování pod razantní sankcí. Nikoli finanční (a pokud ano, tak velmi vysokou), ale například následným zákazem vystupování v médiích a na sociálních sítích nebo celkovým zákazem politického vystupování. Spoluzodpovědnost by měly za vystupování svých členů stejně tak převzít i jejich politické strany a seskupení.

Velmi mne v této souvislosti překvapil pamflet mého, bohužel, jmenovce Zdeňka Šarapatky. Ten ve svém dílku atentátníka popsal jako zmateného „slovenského penzistu, co píše básničky“…,“možná frustráta, co přišel o rozum“, zatímco veškerou vinu za atentát přičítá současné slovenské vládní garnituře, včetně samotné oběti, premiéra Fica. Cituji: „Nenávist, arogance moci, agresivita, cenzura, sprostota bez hranic, co od něj a pohůnků v partaji schytává tamní hrad a svobodná média, výhrůžky, urážky rodin a příbuzných oponentů, ohnuté zákony, jež ničí svobody a mají krýt zločiny, zásahy do osnov vzdělání a odtud knuta jak za Tisa, flusání do tváře spojencům a brutální otočka na Východ, to všechno je pro svobodomyslné Slováky příčinou obrovské frustrace“.

Tak přesně z takového článku čiší ta spousta nenávisti, frustrace a agrese, před kterou Zdeněk Šarapatka sám varuje a která možná „slovenského penzistu, co píše básničky“ pohnula k tomu, aby namířil zbraň na slovenského premiéra. Dokonce zdůraznil, že na pozoru by se měli mít i čeští politici, šéfové hnutí ANO i SPD, Andrej Babiš a Tomio Okamura, exprezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman nebo třeba Jindřich Rajchl (PRO).

Chápu, že si svým článkem chce u naší současné politické garnitury vysloužit nějakou další „kost z bohatého stolu“ poté co mu nevyšla rada ČT, ale nějak mu uteklo, že ten jeho názor nemusí být jediný, a už vůbec ne ten správný.