Jak zničit či alespoň zásadně poškodit západní demokracie? Hlavně je nutné je oslabit ekonomicky, což se nejlépe udělá přes energetiku a zemědělství. Postup je následující.
1. Je nutné označit nejlevnější a nejspolehlivější zdroje energie za nebezpečné a nežádoucí, zvláště, když je známo, že dostupné energetické komodity jsou základem ekonomické vyspělosti i vojenské obrany země. Zejména jadernou energii je třeba pomluvit a vytvořit takové prostředí, aby se jí každý bál a nejlépe hlasoval za její nepoužívání. Po této mediální a propagandistické masáži je se už celkem lehce vytvoří velká administrativní a byrokratická bariéra proti stavbě jaderných zdrojů, což jejich výstavbu značně prodraží a prodlouží. Je také nutné zamlčet, že země prioritně „jaderné“ (např. Francie) mají měrné emise několikrát menší než srovnatelné země, které vsadily na občasné zdroje energie (OZE, viz např. zde). Protijaderné aktivisty je nutné v médiích představovat jako bezchybné Mirky Dušíny, nezištně bojující za zdravé a krásné životní prostředí, zatímco výrobu elektřiny z jádra je dobré spojit s výbuchy nukleárních bomb a jaderné fyziky a techniky je vhodné prezentovat jako technokraticky omezené jedince pracující jenom pro mrzký peníz a nezodpovědně ohrožující naši krásnou budoucnost. Zde je příklad, jak tuto jednostrannou propagandu vyrábí Česká televize, jejíž ředitel teď lamentuje nad zdražováním a nedostatkem financí (pozor, odkazované video je jen pro silné žaludky).
2. Po propagandistickém boji proti jádru, kdy pak je nasazování nových zdrojů velmi problematické, je nutné se zaměřit na další domácí zdroje energie, hlavně uhlí. Uhlí se musí představovat jako zdroj klimatické katastrofy, která údajně nastává při oteplení o jeden stupeň Celsia za 100 let. Každou silnější bouřku, sucho nebo hurikán je vhodné prezentovat jako výsledek tzv. „klimatické krize“ samozřejmě způsobené hlavně spalováním uhlí. Zároveň je potřebné potlačit jakýkoliv disent, který by narušoval nerozbornou jednotu pokrokových klimatologů a aktivistů ve svatém boji proti uhlí.
Klimatické a ekologické aktivisty je dobré dostat do médií a opět prezentovat jako ty správné nezištné a progresivní hochy a dívky, téměř na úrovni éterických bytostí žijících pouze ze slunečního záření a vůně kytiček. Techniky a inženýry, kteří „pouze“ zabezpečují takové „samozřejmosti“ jako stabilní elektřina a teplo, nutno vykreslit jako duševně omezené fosilní dinosaury ničící planetu. Zároveň se nenápadně naznačí, že ke kariéře aktivisty, tedy protežované mediální celebrity, není potřeba se nějak zvlášť těžce učit nějakou náročnou fyziku, techniku a matematiku. Stačí jenom znát pár hesel o nutnosti snižování emisí a o skvělé budoucnosti a výhodnosti obnovitelných zdrojů (např. „slunce svítí zdarma“), dále textový a tabulkový procesor na úrovni kupeckých počtů, a ono se nějaké vhodné kancelářské místo v neziskové organizaci nebo posléze i na nějakém ministerstvu pro řízení klimatu najde. Čím více takových duší, tím více hlasů pro prosazování této „bohulibé“ aktivity.
3. Uhlí je tedy nutné maximálně zdanit, zatímco je záhodno vykreslit tzv. obnovitelné (tedy spíše občasné) zdroje energie (OZE) jako automaticky nejlevnější a nejvýhodnější, tedy s nenápadným předpokladem, že se „jenom“ pořádně zvýhodní, nejlépe pomocí přednostního výkupu, masivních dotací a brutálního pokutování nenáviděného uhlí prostřednictvím tzv. emisních povolenek. Náhradu občasných zdrojů v době jejich přirozených výpadků je potřeba zabezpečit hlavně zemním plynem, jehož těžbu je pro jistotu nutné na vlastním území zakázat (viz též zde), nejlépe s odkazem na tzv. „ochranu klimatu“. Plyn je vhodné dovážet ideálně z nějaké potenciálně nepřátelské a nebezpečné země. Pokud tato nepřátelská země udělá nějaké svinstvo, např. přepadne sousední stát, pak je potřeba začít omezovat a extrémně zdražovat i zemní plyn, nadále s oslavnými traktáty o úžasné výhodnosti OZE, nejlépe s komponentami dovezenými z Číny, kde je v pracovních táborech levně vyrobí ujgurští vězni. Samozřejmě se další rozvoj „výhodných“ OZE spojí s předpokladem ještě štědřejších dotací, nejlépe prostřednictvím zostřeného pokutování nenáviděného uhlí, které spolu se zbylým jádrem mezitím s vypětím všech sil horko-těžko udržuje stabilitu elektrické sítě a dodávky tepla. Případné kritiky toho postupu je pak nutné nadále vykreslovat jako příznivce vojenské agrese, fosilní nepřátele pokroku, ničitele planety a samozřejmě opět jako příčinu kdejaké silnější bouřky, hurikánu nebo sucha.
4. Po úspěšném splnění předchozích bodů a úmyslném razantním zdražení energetických komodit a následně samozřejmě všeho zboží nastává problém s konkurenceschopností podniků oproti ostatním státům, které nějakou „ochranu klimatu“ nemají čas, prostředky ani náladu řešit. Po „překvapivém“ zjištění této zhoršující se konkurenceschopnosti vlastních podniků je vlády „zachraňují“ a to přímou pomocí (např. v Německu) anebo clem na výrobky z ostatních zemí, které si energetické komodity a výrobky takto hloupě nezdražují. Na administraci tzv. uhlíkového cla a kompenzací je opět potřeba přijmout další úředníky, které samozřejmě musí zaplatit zmenšující se počet těch, kteří ještě něco smysluplného vyrábějí.
Protože se zdražováním energií a všeho dalšího navíc narůstá sociální napětí, je nutné rozšířit počet příjemců různých sociálních dávek a dotací. Z těchto důvodů je samozřejmě nezbytné přijmout a dobře zaměstnat zase další úředníky, kteří uvedené body uskutečňují, a to opět na úkor soukromého sektoru. Tím stát získává další občany loajální ke státnímu aparátu, a navíc se zvyšuje počet rodin závislých na sociálních dávkách, čímž samozřejmě moc státu také naroste. Toť rajská hudba pro každého levicového politika, zvláště když se logické zdražování energetických komodit a následně prakticky všeho zboží může bez jakékoli oponentury prezentovat jako „selhání trhu a kapitalismu“ a důvod k dalším regulacím a „sociálním kompenzacím“.
5. Kromě plánované destrukce vlastního energetického sektoru je zároveň nutné radikálně zatočit s individuální mobilitou, nejlépe nesplnitelnými emisními normami pro sodovkový plyn (CO2) a zákazy spalovacích motorů. Přitom je vhodné samozřejmě co nejvíce zvýhodnit elektromobily, např. pomocí dotací, zanedbatelné spotřební daně z elektrického pohonu, odpouštěním poplatků za parkování, dálnice apod., současně s vyšším zdražením a zdaněním výroby a provozu „spalováků“. Kritiky je vhodné označit za nějaké fosilní zaostalce, příznivce Ruska nebo flákače, kteří si nejsou schopni na elektromobil vydělat.
6. Ještě je potřeba nějako poškodit zemědělství, nejlépe zvýhodněním „ekologického“ farmaření na menších plochách a omezením chemizace, např. i zdražením hnojiv, které se vyrábí ze zemního plynu, jehož zdražování je mj. způsobeno nutností jej používat jako zálohu OZE. Ekologické zemědělství má přece skvělé výsledky, jak v poslední době ukazuje situace na Srí Lance (viz také zde).
7. Armády je také potřeba transformovat v uhlíkově neutrální (neboli neutralizovat).
Pro definitivní zničení ekonomiky a následně pouhé existence západních zemí je potřebné body 1.-7. důsledně dodržovat. Jsem přesvědčen, že v Rusku a v Číně to vědí velmi dobře a Evropské unii i Demokratům v USA v jejich plánu „udržitelnosti a dekarbonizace“ nadšeně fandí a tleskají, ale politikům na evropské úrovni to stále nějak nedochází. Ale bohužel zřejmě ani občanům, kteří ty politiky volí. Probuzení bude velmi bolet, současná situace v energetice a ekonomice je velmi pravděpodobně jenom předehrou. Strašně rád se budu mýlit.
