Kterak ta naše čeština němčinu válcovala

Himlhergot, slyšeli jste? Že prej byla čeština ve vztahu k němčině imrvére v defenzivě… Tak to teda halt! Podobným bludům je třeba urychleně a jednou provždy učinit přítrž. To se ještě uvidí, kdo koho válcoval!

Promiňte, nechal jsem se trochu unést… Ruku na srdce, ono to s tím českým válcováním nebude zas až tak horké. Víte, nesmíte hned všemu věřit. Pokud jste ale dospěli až sem, pokusím se vám dokázat, že na každém šprochu pravdy trochu.

Nehodlám tu mírnix týrnix (čili mir nichts, dir nichts) fantazírovat. Budu se držet fakt. Ta tedy jsou, nalijme si čistého vína, neúprosná. Podle mého nepřesného odhadu činí poměr bohemismů a germanismů v dotyčných jazycích zhruba jedna ku šesti stům osmapadesáti (číselně vyjádřeno 1 : 658). Poměrně zdrcující, že?

Příval výrazů německého původu do naší mluvy totiž po celá staletí neumdléval. Čeština se sice nenechávala zahanbit a při sebemenší příležitosti odvážně kontrovala, do řeči našeho mocného souseda nicméně trvaleji pronikla jen hrstka výrazů. Třebas Peitsche (bič), Stieglitz (stehlík), Dudelsack (dudy), Haubitze (houfnice) a tak…

Nic moc, viďte? Netřeba však propadat trudomyslnosti. Výsledky výzkumu vídeňského profesora slavistiky S. M. Newerkly o stopách češtiny v němčině ve východním Rakousku všem zaručeně zvednou náladu. Vědí, přes dvě stě tisíc česky hovořících obyvatel Vídně na přelomu 19. a 20. století, to se holt musí někde projevit. Ostatně nejspíš proto se kdysi s nadsázkou říkávalo, že Rakušani jsou Němci, které pokazily české kuchařky…

Vy tomu vlivu češtiny na němčinu stejně furt nevěříte, že jo? Tak se na to tedy podívejme. Předvedu vám „ryze český“ dialog dvou Vídeňáků. No, český… Nemusíte mě hned chytat za slovo. Chce to špetku fantazie. To nenucené povídání bude jako by přeložené z rakouské (či spíše vídeňské) němčiny, ovšem s celou řadou ‒ zde graficky vyznačených ‒ českých prvků.

A: Ahoj, kam jdeš?
B: Ahoj. Na poštu, na trh a pak na univerzitu. Mám dneska zkoušku z češtiny.
A: Z češtiny? Tak to jako budeš mluvit česky? Super. A co jinak?
B: Pohoda. Zahájil jsem přípravy na cestu!
A: Na cestu? Chystáš se, že budeš pryč? A kam jedeš?
B: Jedu za zábavou. Jedu na dovolenou, na dva dny do Prahy!
A: Do Prahy? No nazdar. A jinak jsi zdravý?
B: Proč? Je tam všechno za hubičku!
A: Promiň, ty jsi ale mamlas. Jdi se vycpat! Tam to podle mě nestojí za nic. Za hubičku je leda tak karfiol.
B: Ty se jdi vycpat.
A: No tak si teda jeď. Mně už je všecko jedno…

K nevíře. V rakouské němčině (RN) se, jak zřetelně vidno, projevuje nejen vliv českých předložek, ale i nezdolná síla českých slovesných vazeb stejně jako sotva tušené zastoupení původně české slovní zásoby:

1) V RN je nápadné časté užívání předložky auf (pod vlivem české prepozice na) ve spojeních jako auf der Universität, auf der Post, auf dem Markt aj. V „normální“ němčině (N) se v takových případech užívá předložka in;

2) Hlavně dříve se v RN říkalo eine Prüfung aus Tschechisch ablegen (skládat zkoušku z češtiny), nikoliv in Tschechisch (tedy v češtině dle současné N);

3) Češtinou je v RN ovlivněna řada slovesných vazeb, např. jet na dovolenou je v RN auf Urlaub fahren, kdežto v N in Urlaub fahren; jet na dva dny do Prahy se v RN řekne auf zwei Tage nach Prag fahren, nikoliv N für zwei Tage…; přípravy na něco jsou v RN Vorbereitungen auf etwas, v N für nebo zu etwas atd.;

4) Z ustálených spojení vybírám (nejprve vždy RN, poté N): Ať se jde vycpat! = Er/sie soll sich ausstopfen lassen! x Zum Kuckuck mit ihm/ihr!; To nestojí za nic. = Es steht sich nich dafür. x Es lohnt sich nicht.; Jinak jsi zdravý? = Sonst bist g´sund? x Bist du bei Trost? A mnohé, mnohé další. Dokonce naše Bez práce nejsou koláče! vyústilo v RN do Ohne Arbeit gibt´s keine Golatschen, zatímco v N je ekvivalentem Ohne Fleiß kein Preis;

5) V RN se dále řekne jet za zábavou = auf Lepschi gehen, no nazdar! = na servus!, mluvit česky = böhmisch powidalen, všechno jedno = schezko jedno, být pryč = pritsch sein apod.

A co teprve to hafo (alias Haufe) původem českých slov! Klobásou, křenem, povidly, buchtami a koláči (Klobassi ‒ Kren ‒ Powidl ‒ Liwanzen ‒ Buchten ‒ Kolatschen) počínaje a piškoty, smetanou, rybízem či vinným střikem (Biskotte ‒ Schmetten ‒ Ribisel ‒ Spritzen) konče. Nesmíne však opomenout ani Babutschen (papuče), Hubitschko (hubičku), Kaluppe (chalupu), Leschak (ležák), natož pak mamlase (Mamlas) a některé další…

Tuze hezky se na to kouká.

Leč všechno má svůj konec – a my se ocitáme na jeho začátku. Uzavřu tu story slovy všechna sláva polní tráva… Čeština z vídeňské němčiny své pozice pozvolna vyklízí. Škoda. Rád bych věřil, že pouze tam.