Otázkou ovšem zůstává, co si každý z nás pod tou "zlatou střední cestou" představuje. Pro pražského Pepíka to může znamenat používání -ej místo -ý, pro ostravského chachara zase "kratky zobak".

Věčné a vděčné téma. A prakticky uspokojivě neřešitelné...

Mně přeběhne mráz po zádech, když i profesionál řekne DÍKY TOMU, místo aby na negativní věc řekl: VLIVEM TOHO. Hezký den!

No, Horste, z toho by ti neměl běhat mráz po zádech. V té chvíli je to totiž míněno jako ironie, která se vžila natolik, je používána obecně, místo onoho "vlivem toho".

Dobré téma. Celý problém začal, když se kodifikovala zastaralá moravská čeština a teď se nám v Čechách vnucuje jako standard.

Na druhé straně pro Čechy z Čech má všechno, co přichází z východu země, nádech provinciálnosti, ačkoli třeba brněnský přízvuk je nádherný.

Z evropského pohledu bylo velkou chybou, že se rakouské mocnářství necentralizovalo tak dobře jako Francie. Množství jazykl v Evropě je základní překážkou intergrace. Bez evropské integrace je kontinent ztracen, protože ho Asie převálcuje. Z češtiny jsem měl vždy jedničku, napsal jsem několik knih, ale zachraňovat tento jazyk byla nefektivní chyba.

Mnoho jazyků není na překážku, je-li nad nimi přijatý společný standard. Tak je tomu v. Německu, Británii, Francii, atd, kde jsou vzájemně nesrozumitelné dialekty i zcela odlišné menšinové jazyky, ale je společný národní spisovný jazyk.

Nadnárodním standardem bude zřejmě angličtina, byť i tam vidíme, jak se rozpadá do “dialektů”. Tak třeba Čech mluví anglicky jinak než třeba Francouz.